Životy Svatých

sobota 10. září 2022

Spravedlivá Anna prorokyně,

dcera Fanuelova

památka 28. srpna / 10. září

Svatá a spravedlivá Anna, pocházela z rodu Ašerova a byla dcerou Fanuela. Jak již ukazuje její jméno, které znamená milosrdná, milostivá, byla ctnostnou ženou. Pro svůj zbožný život, byla obdařena prorockým darem. Když dosáhla starosti, tak po slovu Evangelia, „Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami“ (Luk 2, 37).

Když bylo spravedlivé Anně osmdesát čtyři let, stala se důstojnou toho, že spatřila dítě mládence Ježíše Krista v Jeruzalémském chrámu, přineseného k zasvěcení Hospodinu jako prvorozeného podle Mojžíšova zákona. Spravedlivá Anna slyšela prorocká slova svatého Simeona Bohopříjemce, pronesená k Přesvaté Bohorodici. Prorokyně spolu se svatým Simeonem oslavovala Boha a všem říkala, že Mesiáš přišel na svět (Luk 2, 38).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Svatost a dobrota jsou všemocné. Nikdy nebudeme moci pochopit vznešenost a velkolepost Církve, jestliže se nezamyslíme nad tím, že ona vznešenost a velkolepost je budována na krvi a ostatcích tisíců mučedníků, vyznavačů, ctihodných a spravedlivých všech společenských postavení, národností a věku. Celá země je každodenně poskvrňována lidskými hříchy, avšak ve stejné době je též posvěcována krví svatých mučedníků a těly svatých.

Všichni svatí, proste Boha za nás!

Když si dáme tu práci a přečteme knihu, ve které jsou popsány životy svatých a různá strádání mučedníků, ještě lépe poznáme, jak silná a mocná je naše víra! Zde, na jejich osobním příkladu, uvidíme, že ani zármutek, strádání a pronásledování, hlad nebo nahota, ani nebezpečí, meč a smrt nemohly odloučit Kristovy vojíny od lásky Boží v Kristu Ježíši, našem Pánu. Mučedníci byli vždy přirovnáváni k „ovcím vedeným na porážku“ (Řím 8,36). Pro Krista přijímali pouta namísto ozdob, vězení a urážky namísto královských komnat a pohanu namísto cti. Spěchali vstříc potupné smrti, byli trháni zvěří a spalováni ohněm… Co jiného je vedlo s takovou radostí přijímat různá strádání, ne-li víra a rodná sestra víry, láska ke Kristu Ježíši.

Svt. Tichon Zadonský

„Čím rozehřát a živit v sobě ducha zbožnosti, ne-li službou Bohu a jeho svatým služebníkům, v duchu svaté Církve? Jsme slabí a potřebujeme nebeskou pomoc. Hospodin nám slíbil, že ji daruje každému, kdo o ni prosí, a také tak činí. Jakým způsobem? Jako déšť nepadá z čistého nebe, ale z mraků, tak i spasitelná moc Boží sestupuje skrze zvlášť ustanovené prostředky – skrze slovo Boží kázané v chrámu, v Církvi a skrze tajiny konané sloužícími Církve. Proto vždy pospíchám do Božího chrámu, abych svoji duši vystavil proudu nebeské blahodati. Proto jsem i nyní přišel sem – hlavně proto, neboť v tento den Hospodin nemůže, pro modlitby svého korunovaného služebníka, nebýt štědřejší… Hospodin uschoval svou blahodatnou moc ve svatých chrámech a ukázal nám rychlé přímluvce ve svých svatých služebnících. A kolik máme zkušeností s rychlou a blízkou pomocí Boží skrze přímluvy jeho svatých služebníků za všechny, kteří se k nim utíkají do jejich chrámů! A to nejen v duchovních, ale i v materiálních potřebách. Kde vám bylo sesláno nejvíce útěchy a ulehčení v zármutku? Zde – u svatých ostatků. Proto k nim budeme přicházet, vždy s žízní, kterou zde uhasíme.“

Svt. Theofan Zatvornik