Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 Ctihodní Spyridon a Nikodým Pečerští,

pekaři prosfor (12. stol.)

památka 31. října / 13. listopadu

Blažený Spyridon pocházel z chudé a prosté vesnické rodiny. Nebyl vyučen ve čtení a písmu, vládl však jazykem víry a jako bohatství mu sloužily jeho ctnosti a skutky milé před Bohem.

S bázní Boží a s touhou po pravé dokonalosti (Mt 5,48) vstoupil roku 1139 do Kyjevskopečerské lávry, kde se oddal přísnému odříkání, půstu a modlitbě.

Dosáhl už úctyhodného věku, když se začal horlivě učit a naučil se celou knihu žalmů nazpaměť. Každého dne pak nazpaměť všechny žalmy zpíval.

Když viděl takovouto jeho zbožnost, dobrotu a pracovitost, představený lávry igumen Pimen mu svěřil svatou a bohumilou práci, přípravu prosfor ¹ k eucharistii.

A Spyridon, štípaje dříví do pece nebo připravuje těsto na prosfory, vždy soustředil své myšlenky na Pána, v čemž mu pomáhala neustávající modlitba v žalmech.

Takto připravuje chleby ke svaté liturgii, přinášel tak i on sám Bohu oběť chvály, která byla Bohu milá.

Jednou, když rozdělával oheň v peci, plameny náhle vyšlehly a začala hořet podlaha. Svatý přikryl ústí pece svou mantií, svázal rukávy svého podrjasniku, spěchal ke studni a naplnil je vodou; poté zavolal na bratry, aby mu přišli na pomoc. Když mniši na jeho volání přiběhli, s úžasem zjistili, že plášť, který zakrýval otvor pece, zůstal zcela neporušený a voda z oděvu nevytekla – oheň tak byl snadno uhašen. Všichni pak vzdali chválu Pánu, který tak zázračně přispěchal na pomoc svému věrnému služebníku.

Nejbližším druhem Spyridona v modlitbě a duchovním zápase byl mnich Nikodým. Pilně jej následoval, a to jak v monastýrském poslušenství, tak v duchovním zápase. Po třicet let společně připravovali prosfory a zesnuli v Pánu, když se dožili vysokého věku. Jejich drahocenné ostatky nyní spočívají v Blízkých jeskyních.

Tropar, hlas 4.

Přípravou prosfor svýma rukama a neustávajícím zpěvem žalmů svými ústy jsi přinášel Pánu oběť chvály spolu s ctihodným Nikodémem. Blažený Spyridone, spolu s ním pros Krista Boha za naše duše.

____ 

¹ Prosfora. Slovo prosfora (προσφορά) pochází z řečtiny a znamená dar, obětinu. Prosfora je bohoslužebný chléb, který se používá ke konání svaté eucharistie, svaté liturgie. Připravuje se z pšeničné mouky, droždí, vody a soli. Musí být kvašený. Připravuje se co nejpečlivěji a se vší zbožností. Prosfora vždy sestává ze dvou okrouhlých částí. To proto, že Ježíš Kristus je Bůh i člověk. Na vrchní části má znak kříže, aby bylo vidět, že je určena k bohoslužbě. Kolem kříže je nápis IC XC, což v řečtině znamená Ježíš Kristus, a NI KA, což znamená vítěz (vítězí). Na vrchní straně prosfory se někdy také zobrazuje ikona Přesvaté Bohorodice nebo světce. Tato zobrazení se dělají do horní části těsta prosfory speciálními pečetěmi. Ke svaté liturgii se používá pět prosfor. To na památku podivuhodného nasycení pěti tisíců lidí pěti chleby (Mt 14,13–21). Pro samotné svaté přijímání je nutná jedna prosfora podle slov apoštola: „… je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ (1Kor 10,17).