Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 Svatá mučednice Charitina (♰ 304)

památka 5. / 18. října

Svatá Charitina osiřela v útlém věku, poté byla vzata do výchovy jedním zbožným mužem jménem Klaudius. Klaudius si Charitinu zamiloval jako vlastní dítě a s láskou o ni pečoval. Když dospěla, tato čistá, tichá a pokorná dívka zatoužila zasvětit svůj život výhradně Kristu. Naplněna upřímnou vírou a vroucí láskou k Bohu žila svatá Charitina v ústraní, ve zvlášť pro ni připravené cele. Zde se věnovala půstu, modlitbě a četbě Božího slova, čímž se stala pro všechny příkladem opravdové křesťanské víry a Bohu milého života. Tato svatá dívka pak svým příkladem, přivedla ke Kristu mnoho nevěřících.

Za vlády císaře Diokleciána vypuklo pronásledování křesťanů. Císařský místodržící Dometian, správce oblasti, kde žila svatá Charitina, nařídil Klaudiovi, aby mu ji poslal k výslechu. Ačkoliv byl Klaudius hluboce zarmoucen, musel ustoupit hrubé síle a vydal svatou pannu vojákům, kteří si pro ni přišli.

Svatá ho utěšovala slovy: „Propusť mě, můj pane; nermuť se, nýbrž raduj se, neboť za tvá i svá vlastní prohřešení se stanu Bohu příjemnou obětí.“

Klaudius se s ní se slzami v očích loučil a prosil ji, aby se za něj přimlouvala před trůnem nebeského Krále. Dometian se Charitiny zeptal, zda je pravda, že je křesťankou a že k této víře přivádí i druhé. Svatá odpověděla, že křesťankou skutečně je a že ty, kteří zbloudili, přivádí ke Kristu. Na příkaz místodržícího byla poté svatá panna krutě zbičována a následně v železných řetězech předvedena před soudce – konzulára. Ten se snažil Charitinu přesvědčit, aby přinesla oběť pohanským bohům, a za neposlušnost jí hrozil krutými mukami. Svatá panna se však utrpení nebála; pevně a odvážně vyznala víru v svého Krista, a dokonce svého trýznitele vybízela, aby zanechal uctívání svých nesmyslných pohanských bohů. Soudce se Charitině vysmál a nařídil, aby jí ostříhali vlasy. Stal se však zázrak: na místě ostříhaných vlasů okamžitě vyrostly nové, ještě hustší a krásnější než dříve. Soudce poté poručil přinést žhavé uhlí a nasypat je svaté mučednici na hlavu. Svatá to vše snášela a pomoc hledala u Boha.

Pán, který kdysi v Babyloně uchránil mládence uprostřed plamenů nezraněné, dopřál úlevu i této svaté trpitelce. Mučitel, rozzuřený tímto úkazem, nařídil, aby byla podrobena ještě krutějším mukám. Poručil rozžhavit ostrá železa a jimi probodnout prsa svaté Charitiny. Poté vzal hořící svíce a přikázal jimi pálit boky mučednice. Svatá to vše snášela a, hoříc láskou ke Kristu, neustále vyznávala Jeho svaté jméno. Následně mučitel vydal rozkaz, aby byla mučednice topena v moři. Cestou k moři se Charitina vroucně modlila k Bohu:

„Děkuji Ti, Pane, Bože můj,“ modlila se světice, „že pro Tvé svaté jméno, poté, co jsem byla sežehnuta ohněm, nyní projdu mořskou vodou. Dej, ať v den vzkříšení zjevím se před Tebou čistá. A nyní na mně učiň své divy, aby Tvé svaté jméno bylo oslaveno na věky.“

Když byla mučednice přivedena k moři, uvázali jí kolem krku těžký kámen a vhodili ji do hlubin. Svatá mučednice se však zázračně osvobodila, vystoupila na hladinu a kráčela po vodě, jako by to byla pevná zem.

Když došla na břeh, přistoupila ke svému mučiteli a řekla: „Poznej nyní moc Krista mého a uvěř v Něho!“

Soudce, ohromen úžasem, nemohl dlouho ze sebe vydat ani slovo. Potom svatou Charitinu nazval čarodějnicí a nařídil, aby byla obnažena a přivázána ke kolu. Kolem měli otáčet tak, aby tělo mučednice bylo trháno ostrými noži a meči, které byly upevněny nad ním. Přitom mělo být tělo svaté mučednice spalováno žhavým uhlím. Avšak z Božího příkazu se kolo stalo nepohyblivým, ruce mučitelů ochably a žhavé uhlí uhaslo. Poté soudce nařídil, aby svaté Charitině vytrhali nehty na rukou i na nohou. Svatá to vše vytrpěla. Nakonec se krutý tyran rozhodl, že zneuctí panenství svaté mučednice. To však Bůh nedopustil. Skrze modlitbu svaté panny přijal její čistou duši do svých nebeských příbytků. Soudce poté nařídil, aby naplnili pytel pískem, vložili do něj Charitinino tělo a pytel vhodili do moře.

O tři dny později byly ostatky svaté mučednice vyplaveny na břeh. Klaudius, vychovatel svaté panny, pohřbil její ctihodné tělo. Stalo se tak v Amisu v Pontu, okolo roku 304.