Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 Ctihodný mučedník Lukián,

Pečerský presbyter (♰ 1240)

památka 15. / 28. října

Lukián žil jako mnich v Kyjevsko-pečerském monastýru v době mongolsko-tatarského vpádu. Stejně jako několik dalších ctihodných otců z Kyjevských jeskyní i on zemřel mučednickou smrtí z rukou mongolsko-tatarských vojáků.

Nápis na starobylé ikoně svatého uvádí, že ctihodný mučedník Lukián přijal svá strádání z rukou Bátú-chána¹, při dobytí a zpustošení Kyjeva v roce 1240².

Ostatky tohoto askety jsou poprvé zaznamenány na mapě Vzdálených jeskyní, o které se předpokládá, že pochází z roku 1744, kde je uveden jako „Ctihodný Lukián, mučedník“.

O ctihodném mučedníkovi Lukiánovi nejsou známy žádné další podrobnosti.

Dny památky jsou 15. / 28. října a je také připomínán ve Sboru ctihodných otců Kyjevsko-pečerské lávry spočívajících ve Vzdálených (Theodosijových) jeskyních a ve Sboru všech ctihodných otců Kyjevsko-pečerských.

_

¹ Bátú. Též Bátú-chán, okolo 1205–1255, byl mongolský princ, významný vojevůdce a zakladatel Zlaté hordy. Bátú vedl masivní mongolskou invazi, během které zničil většinu knížectví Kyjevské Rusi a v roce 1240 vyplenil Kyjev.

² Zničení a vyplenění Kyjeva. Událo se na podzim roku 1240, což znamenalo definitivní konec Kyjevské Rusi jako silného politického celku. Obléhání a následný masakr patří k nejtragičtějším událostem v dějinách města. Samotné obléhání pod velením Subuteje začalo 28. listopadu 1240. Mongolové město obklíčili a nasadili těžké čínské katapulty a beranidla, kterými dnem i nocí bušili do městských hradeb. Dne 6. prosince 1240 Mongolové prolomili hradby u Polské brány a vtrhli do města. Obyvatelé se zoufale bránili v ulicích a nakonec se stáhli do kamenného Desátkového chrámu. Pod náporem stovek lidí a kvůli mongolským obléhacím strojům se však střecha chrámu zřítila a pohřbila ty, kteří v něm hledali úkryt. Město bylo téměř kompletně vypáleno a srovnáno se zemí. Z původních přibližně 50 000 obyvatel přežilo pouhých 2 000 lidí, zbytek byl zmasakrován nebo odvlečen do otroctví. Zničením Kyjeva se těžiště moci ve východní Evropě definitivně přesunulo na sever, což později umožnilo vzestup Moskevského knížectví.