Životy Svatých

 

Svt. Nikeforos I. Vyznavač,

patriarcha Konstantinopolský (♰ 828)

památka 13. / 26. března, v den přenesení jeho svatých ostatků do Konstantinopole v roce 846 a v den jeho zesnutí 2. / 15. června

Narodil se v Konstantinopoli ve druhé polovině VIII. století. Hlubokou víru, připravenost a odhodlání k vyznavačství mu vštípili jeho rodiče, Theodor a Eudokie. Svému synovi dali pravou křesťanskou výchovu, posílenou příkladem vlastního života. Jeho otec trpěl jako vyznavač pravoslaví za císaře ikonoborce Konstantina V. Kopronymose (741-775). Jeho matka, sdílela všechny těžké zkoušky svého manžela a následovala ho do vyhnanství. Po jeho smrti se vrátila do Konstantinopole, kde svůj život zakončila v mnišství. Svatý Nikeforos získal velmi dobré světské vzdělání, především se však věnoval studiu Svatého Písma a četbě duchovních knih.

Za vlády císaře Lva IV. (775-780) získal svatý Nikeforos hodnost císařského rádce. Během svého působení na královském dvoře, i nadále vedl odříkavý a ctnostný život, pevně zachovával čistotu pravoslavné víry a horlivě hájil úctu ke svatým ikonám. Po smrti Lva IV., za vlády Konstantina VI. (780-797) a jeho matky svaté Ireny (♰ 803), byl v roce 787 v Niceji svolán Sedmý všeobecný sněm, který odsoudil ikonoboreckou herezi. Svatý Nikeforos, hluboce znalý Svatého Písma, na Sněmu promluvil na obranu Pravoslaví jménem císaře, čímž prokázal velkou pomoc svatým otcům sněmu.

Po Sněmu, zůstával svatý Nikeforos, ještě několik let u dvora, ale život plný světské marnivosti, se pro svatého stával stále těžším. Opustil proto službu a usadil se v samotě, poblíž Bosporu, kde trávil život ve vědeckých pracích, modlitebním tichu, půstu a modlitbě. Dal postavit chrám Boží, založil monastýr a ještě před složením svých mnišských slibů, vedl přísný mnišský život.

Za vlády císaře Nikeforose I., po smrti svt. Tarasia, patriarchy Konstantinopolského (806), byl na patriarší stolec Konstantinopolské Církve, zvolen svatý Nikeforos. Přijal mnišský postřih, byl rukopoložen na kněze a 12. dubna, roku 806, v den svaté Paschy, byl uveden na patriarší trůn.

Když na trůn nastoupil císař Leon V. Arménský (813-820), horlivý zastánce ikonoborecké hereze, začalo pro Církev opět období nepokojů a pronásledování. Císař však nemohl zahájit hned otevřené pronásledování Pravoslaví, protože ikonoborectví, bylo odsouzeno na VII. všeobecném sněmu. Svatý patriarcha Nikeforos, nadále sloužil, v patriarším chrámu Hagia Sofia (Boží Velemoudrosti), směle nabádal lid k zachování Pravoslavné víry a vedl důsledný a neúnavný boj proti ikonoborecké herezi.

Po nějakém čase, začal císař povolávat z vyhnanství biskupy a duchovní, kteří byli na Sedmém Všeobecném sněmu vyloučeni z Církve. Poté, z nich utvořil heretický sněm a požadoval, aby se na něj dostavil patriarcha, k jednání o víře. Patriarcha však s heretiky o víře odmítl jednat, protože nad učením ikonoborců, bylo Sedmým Všeobecným sněmem, vyhlášena anathema.

Všemožně se snažil přivést císaře i ty, kdo ho obklopovali k rozumu, bez bázně objasňoval lidu učení o úctě k svatým ikonám, psal napomenutí císařovně a správci města Eutychianovi, hodnostáři, který byl císaři nejblíže, až na konec vydal prorocké slovo o blízké záhubě heretiků.

Poté, císařem sezvaný sněm heretiků, vyloučil z Církve svatého patriarchu Nikeforose, i jeho předchůdce, v pokoji zesnulé patriarchy svt. Tarasia a Germana.

Svatý Nikeforos, byl nejprve v roce 815, dán do vyhnanství do monastýru Chrysopolis a poté na ostrov Prokonnésos v Marmarském moři. Po třinácti letech útrap a strádání, svatý patriarcha Nikeforos, zesnul 2. června, roku 828 ve vyhnanství.

Dne 13. března, roku 847, byly tlením netknuté ostatky svatého vyznavače, patriarchy Nikeforose, které ležely v zemi, po devatenáct let, slavnostně přeneseny do Konstantinopole, do patriaršího chrámu Hagia Sofia.

Světitel Nikeforos, byl znamenitou církevní osobností své doby, ozdobou doby a patriaršího trůnu. Velmi oddaně sloužil Církvi a zanechal po sobě rozsáhlé duchovní dědictví, četná díla historického, dogmatického a kanonického obsahu.