Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 Ctihodná Taisie Egyptská (♰ 340)

památka 8. / 21. října

V Egyptě žila žena jménem Taisia (Thaïs),  která byla velká hříšnice. Již v útlém věku propadla životu ve smilstvu a stala se nevěstkou. Byla oslnivě krásná, a když jí bylo sedmnáct let, sama její matka ji umístila do nevěstince. Taisiina krása muže doslova přiváděla k šílenství; předháněli se v ucházení o její přízeň a nezřídka rozprodávali veškerý svůj majetek, jen aby získali prostředky k ukojení svého chtíče. Díky jejich štědrosti – kterou projevovali výměnou za její služby – Taisia brzy značně zbohatla.

Takto nejenomže sama porušovala Boží přikázání, ale učila a sváděla k tomu i druhé. A špatná pověst o jejích přestupcích se rozšířila široko daleko po celém kraji.

Když se tato pověst o ní dostala k uším ctihodného abby Serapiona ¹, rozhodl se přivést nevěstku k pokání a tím zachránit její duši i duše těch, které svedla.

Ctihodný se převlékl do světského šatu a vydal se do Alexandrie. Přišel do Taisiina domu, zdánlivě vyhledávaje její služby. Když přijala jeho platbu, lehla si na postel a pokynula mu. Ctihodný se jí zeptal, zda by se mohli schovat v nějaké tajné místnosti. Nevěstka odpověděla, že v těchto komnatách je nikdo z lidí neuvidí a před Bohem se nelze nikde schovat. Abba Serapion se jí pak zeptal, zda ví, že Bůh nejen vidí, ale také soudí a odměňuje každého podle jeho skutků. Taisia odpověděla, že to ví. Ctihodný abba zvolal: „Jestliže to všechno víš, proč hubíš samu sebe a syny lidské?“ Pak nevěstce odhalil účel své návštěvy. Ta mu padla k nohám v slzách a ptala se, co má dělat, aby se zachránila. Abba jí přikázal, aby šla s ním. Žena požádala o čas na sbalení. Potom shromáždila veškeré své bohatství a zapálila ho na hlavním náměstí v Alexandrii.

Abba Serapion ji následně vzal do ženského monastýru a nařídil jí, aby neustále zůstávala v malé cele. Dveře cely zapečetil olověnou pečetí a nechal jen malé okénko, kterým měla představená kajícnici každé dva dny poskytovat skromné jídlo. Také Taisii řekl, že není hodna vzývat jméno Boží a že má neustále opakovat jednu větu: „Pane Bože můj, jenž jsi mě stvořil, smiluj se nade mnou podle velikého milosrdenství svého.“

Uplynuly tři roky. Abba Serapion, jehož srdce překypovalo láskou a soucitem s kajícnými hříšníky, přišel za svatým Antonijem Velikým a poprosil ho, aby se pomodlil a zjevil mu, zda Pán přijal Taisiino pokání.

Svatý Antonij povstal se svými učedníky k modlitbě a po vroucí modlitbě se dostalo ctihodnému otci Pavlu Prostému ² takovéhoto vidění: v nebi, na bohatě zdobeném loži, ležel nepomíjející věnec; Poblíž stály na stráži tři panny s rozsvícenými lampami. Boží hlas Pavlovi zjevil, že toto lože je připraveno pro Taisii, protože Pán jí již odpustil.

Když abba Serapion uslyšel o tomto vidění, šel k Taisii a řekl jí, že nyní už může opustit svou celu. Svatá ho však požádala, aby jí dovolil zůstat v ústraní po zbytek svých dnů a plakat nad svými hříchy. Když asketa trval na tom, aby opustila celu, Taisia řekla, že během těch tří let nepřestala se slzami v očích myslet na své hříchy. Abba Serapion odpověděl, že právě proto jí Pán odpustil, a ne pro přísnost jejího odříkání.

Poté, co vyšla ze své uzavřené cely, prožila ctihodná již pouhých 15 dní a zesnula v Pánu, obklopena láskou a úctou zbožných panen v monastýru.

To se událo okolo roku 340.

_ 

¹ Ctihodný abba Serapion Sindonita (♰ 4. stol.). Památka 7./20. dubna. Byl to ctihodný raně křesťanský egyptský mnich a asketa (4. století), který proslul jako vzor absolutního odevzdání se Bohu, nezištnosti, chudoby a nezměrného milosrdenství. Své přízvisko „Sindonita“ získal podle toho, že po celý rok nosil pouze jediný hrubý lněný plášť – sindon. Neměl žádný jiný majetek, peníze, a dokonce ani vlastní mnišskou celu. Žil doslova jako „pták nebeský“. Nikdy nezůstával dlouho na jednom místě, neměl zásoby jídla a přespával tam, kde ho zastihla noc. Jednou daroval svůj jediný plášť mrznoucímu žebrákovi a sám zůstal nahý. Když se ho lidé ptali, kdo ho svlékl, ukázal na evangelium, které držel v ruce, a řekl: „To!“. Později prodal i ono evangelium, aby z utržených peněz zaplatil dluh chudého muže a zachránil ho tak před vězením. Jindy jistý řecký filosof chtěl vyzkoušet čistotu mnichova srdce a daroval mu zlatou minci. Serapion okamžitě šel k pekaři, vzal u něj jeden chléb a nechal mu celou zlatou minci. Odešel, aniž by řešil její skutečnou hodnotu nebo vrácení peněz. Aby zachránil duše nevěřících, prodal sám sebe do otroctví rodině řeckých herců a komediantů. Svým svatým životem pak celou rodinu obrátil na křesťanskou víru. Když ho propustili na svobodu, peníze jim vrátil. Později udělal totéž u rodiny heretiků (manichejců), které rovněž přivedl k pravé víře. Podle církevní tradice to byl právě Serapion, komu se s Boží pomocí podařilo přivést k upřímnému pokání slavnou egyptskou nevěstku Taisii, která po rozhovoru s ním zcela změnila svůj život. Byl neustálým poutníkem, pěšky doputoval přes Athény a Spartu až do Říma. Na sklonku života se pak vrátil do Egypta, kde v hlubokém stáří v pokoji zemřel.

Jméno abba Serapiona se uvádí v nejstarším řeckém textu Apophthegmata Patrum Aegyptiorum – Ἀποφθέγματα τῶν Πατέρων (Výroky pouštních otců). K záměně jmen došlo na začátku 6. století, kdy učený mnich Dionysius Exiguus překládal tento řecký text do latiny. Z literárních či teologických důvodů nahradil Serapiona známějším a autoritativnějším abbou Pafnutiem. Vzhledem k tomu, že latinský překlad (Vita Thaisis) se stal nesmírně populárním na Západě a zpětně ovlivnil i pozdější byzantské synaxáře (a skrze ně i slovanské texty), jméno Serapiona z běžného povědomí téměř vymizelo. Analýza nejstarších řeckých rukopisů Apophthegmata Patrum však jednoznačně potvrdila, že v původním textu byl uveden abba Serapion.

² Ctihodný Pavel Prostý (♰ 340). Památka 7. / 20. března. Byl to egyptský poustevník ze 4. století a jeden z nejznámějších žáků svatého Antonija Velikého. Svůj přívlastek získal pro svou hlubokou dobrosrdečnost, prostotu a naprostou bezelstnost. Do svých 60 let žil jako prostý rolník v Egyptě. Proslavil se svou dobrotou a prostotou, laskavostí a velkými duchovními dary, kterých dosáhl ve stáří. Když se dozvěděl o manželčině nevěře, opustil domov a odešel do pouště k velkému asketovi Antonijovi Velikému, aby se stal mnichem. Ctihodný Antonij ho zpočátku odmítal kvůli jeho vysokému věku. Nechal ho stát tři dny před svou celou bez jídla a pití. Pavel však vše trpělivě a s pokorou vydržel. Za svou bezmeznou poslušnost, pokoru a čisté srdce získal od Boha dar prozíravosti a schopnost vyhánět mocné běsy, se kterými si nevěděli rady jiní starci. Když přivedli k ctihodnému Antonijovi posedlého mladíka, poslal nemocného ke ctihodnému Pavlovi se slovy: „Ti, kdo jsou velcí ve víře, mohou vyhánět jen malé běsy, ale pokorní, jako Pavel Prostý, mají moc nad knížaty běsů.“ Zemřel v Pánu v roce 340.