Životy Svatých

 

Svt. Řehoř Palama, arcibiskup soluňský (♰ 1359)

památka 14. / 27. listopadu a 2. neděli velkopostní

Světitel Řehoř, který žil ve 14. století, se narodil v Konstantinopoli urozeným a zbožným rodičům. Ve svých 20 letech opustil svět a přijal mnišství v jednom z monastýrů na hoře Athos. Žil velmi zbožným životem, dostalo se mu božských zjevení a od Boha přijal i dary uzdravování. Když byl svatý Řehoř ustanoven knězem a sloužil Boží tajiny, dojímal přítomné na své liturgii, kterou sloužil k dojetí a slzám. Jeho současníci, ohromeni Řehořovým ctnostným životem, ho nazývali Bohonoscem. Obzvláště velkou službu prokázal Církvi Řehoř tím, že usvědčil v bludech lživé učitele, kteří odmítali pravoslavné učení o duchovním blahodatném – Nestvořeném Světle, které osvěcuje vnitřního člověka a které se někdy zjevuje viditelně, tak jako na hoře Tábor (Mat 17,2; Mk 9, 2-3; Luk 9, 26), či na tváři Mojžíše po jeho rozhovoru s Bohem na hoře Sinaj (Ex 34, 29-30, 35). Takovými lživými učiteli se ukázali Varlám mnich Kalabrijský a Řehoř Akindynos.

Varlám Kalabrijský a jeho následovníci se domnívali, že světlo spatřené na Táboře je stvořené, a nikoli světlo věčné – Nestvořené Světlo, jak praví Církev. Tvrdili, že žádnou modlitbou nelze dosáhnout vnějšího ozáření nebeským světlem, že blahodať a světlo budoucího věku jsou společné Otci, Synu a Svatému Duchu, kterými budou spravedliví osvíceni jako slunce, jak Kristus předznamenal tím, že zazářil na hoře; a že obecně každá moc a každé působení Trojjediného Božství patří do sféry stvoření; proto bezbožně rozdělili jedno a totéž Božství na stvořené a nestvořené a ty, kdo s úctou uznávají toto Božské světlo, každou moc a každé působení jako nestvořené, nazývali dvojbožníky a mnohobožníky (ditheisty a polyteisty).

Varlám považoval víru Athoských poustevníků v nahlížení na Boží světlo tělesným zrakem a přípravu na něj prostřednictvím smyslů za blud, a proto proti nim podal písemnou stížnost konstantinopolskému patriarchovi Janovi XIV. Kallekovi (1341–1347). Z tohoto důvodu byl v roce 1341 svolán, v konstantinopolském chrámu Hagia Sofia sněm mnoha biskupů, kterému předsedal patriarcha. Na tomto sněmu Palamas svými plamennými slovy tak odsoudil Varlámuv blud, že ponížený učitel lží odešel do Itálie a zanechal za sebou plevel tohoto svého lživého učení, který po něm znovu rozséval mnich Akindynos. V Konstantinopoli byl pak svolán nový sněm proti Akindynovi, na kterém horlivý obránce pravoslaví, svatý Řehoř, ještě více a podrobněji odhalil bludy Varláma a Akindyna, přičemž hájil učení o Božském světle.

Ti, kdo jsou nadutí svou světskou a marnou moudrostí,“ řekl svatý, „a nedopřávají sluchu mužům zkušeným v duchovním učení, když slyší o světle, které ozářilo Pána na hoře Proměnění a které spatřili apoštolové, se domnívají, že v něm je třeba vidět něco smyslového a stvořeného. Proto toto nehmotné, nezapadající a věčné světlo, převyšující nejen smysly, ale i veškerý rozum, snižují na úroveň světla smyslového a stvořeného, ačkoli sám Pán, jenž zazářil světlem na hoře Tábor, jasně ukázal, že toto světlo není stvořené, když ho nazval Božím královstvím (Mt 16,28).

Je Boží království skutečně něčím stvořeným a podřízeným? Obdržel Pán na hoře snad nějaké jiné světlo, které předtím neměl? Nechť je toto rouhání daleko od nás, neboť kdokoli si toto myslí, musí v Kristu přiznat tři přirozenosti: Božskou, lidskou a přirozenost onoho světla. Proto věříme, že při Proměnění nezjevil žádné jiné světlo, ale jen to, které v Něm bylo skryto pod závěsem těla. Toto světlo bylo světlo Božské přirozenosti, a proto je nestvořené, božské. Podle učení otců bohoslovců se tedy Ježíš Kristus na hoře proměnil, aniž by přijal, nebo aniž by se proměnil v něco nového, něco, co by předtím neměl, ale ukázal svým učedníkům pouze to, co již měl. A proč si Pán před Proměněním vybírá nejhlavnější z apoštolů a vede je odděleně na horu? Samozřejmě proto, aby jim ukázal něco velkého a tajemného.

Co je tak důležitého a tajemného na tomto projevu smyslového světla, které měli v hojnosti již nejen vyvolení, ale i ostatní apoštolové? Jak lze slávu a Království Otce i Ducha svatého představovat v nějakém smyslovém světle? Přijde Kristus skutečně v takové slávě a království na konci věku, kdy nebude potřeba světla, ani vzduchu, ani prostoru, ani čehokoli podobného, ale kdy podle apoštola bude Bůh vším ve všem (1 Kor 15,28), tj. bude vším pro všechny? Pokud všechno, pak i světlo. Z toho je zřejmé, že Táborské světlo bylo světlem Božství. A evangelista Jan, poučen Božím zjevením, jasně říká, že budoucí věčné město nebude potřebovat ani slunce, ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek (Zj 21,23). Neukazuje zde jasně téhož Ježíše, který byl nyní božsky proměněn na Táboře a jehož tělo zářilo jako svítilna? Podobně teolog říká o obyvatelích onoho města: „Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem“ (Zj 22,5). Ale jaké jiné světlo je neměnné, není u něho proměny ani střídání světla a stínu (Jak 1,17)? Které světlo je neměnné a nezapadající, kromě světla Božství?“

Pro svoji svatou horlivost v prosazování učení Pravoslavné Církve byl svatý Řehoř posvátným sněmem a císařem přesvědčen, aby přijal rukopoložení na arcibiskupa soluňského. Poté téměř třicet let následně sloužil jako pastýř soluňské církve. Brzy po své smrti byl Církví oslaven pro svou svatost a připočten do zástupu svatých. Ve 14. století, kdy žil a zemřel, svt. Filotheos patriarcha Konstantinopolský (♰ 1379) sepsal jeho životopis a postup církevní služby k jeho památce.

__

¹ Nestvořené Světlo – Ἄκτιστο Φῶς. Nestvořené Světlo – nestvořené Božské působení, zjevené Ježíšem Kristem apoštolům na hoře Tábor (Táborské světlo), které oni vnímali v podobě nadpřirozené záře, jež je ozářila (Matouš 17, 2). Nauka o nestvořeném světle je starokřesťanské učení, které vychází ze slov samotného Spasitele, jenž o sobě řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12). Zjevil se lidstvu jako Světlo, které osvěcuje každého člověka (Jan 1, 9), Pán ohlásil těm, co toužili po spáse, možnost spatřit Jeho předvěčnou slávu.