Životy Svatých

 Svatý a velký mučedník Eustatij Plakida a jeho žena Theopistie a jejich děti Agapij a Theopistos

památka 20. září / 3. října

Svatý a velký mučedník Eustatij, měl před svatým křtem jméno Plakida. Za doby vlády římských císařů Tita (79 - 81) a Traiana (98 - 117), byl vojenským velitelem. Ještě než poznal Krista, konal spolu se svojí manželkou, skutky milosrdenství, pomáhal potřebným a těm kdo nějak strádal. Pán však nezanechal tohoto ctnostného pohana v temnotě modloslužby.

Jedenkráte, když byl Plakida na lovu a na rychlém koni pronásledoval jelena, tento jelen se pojednou zastavil a vyběhl na vysokou horu. V tom okamžiku Plakida spatřil mezi jeho parožím jasně zářící Kříž a na něm ukřižovaného Syna Božího. Ohromený Plakida, uslyšel hlas: Proč mě pronásleduješ, Plakido? Kdo jsi, Pane, ty který se mnou hovoříš? Zeptal se ve strachu Plakida. A uslyšel odpověď: Já jsem Ježíš Kristus, Bůh, který se vtělil pro spásu lidí a dobrovolně vytrpěl strádání a smrt na Kříži. A ty, i když mě neznáš, ctíš mě, neboť tvoje dobré skutky a veliké milosrdenství, se mi donesly. Zjevil jsem se tady, abych tě obrátil a připojil k mým věrným služebníkům. Protože nechci, aby člověk, konající skutky spravedlnosti, zahynul v sítích a nástrahách nepřítele.

Plakida zvolal: Pane, věřím, že Ty jsi Bůh Nebe i země a Stvořitel všeho stvoření. Prosím Tě, nauč mě, co mám konat, co činit. Tu se opět ozval Boží hlas: Jdi ke křesťanskému knězi, přijmi od něj křest a on tě poučí a povede ke spáse.

S radostí se vrátil Plakida domů a vše řekl také svojí ženě, ta mu na to řekla, co ona spatřila ve svém snu, ve kterém ji kdosi řekl: Tvůj muž a tvoji synové, přijdete ke Mně a poznáte mě, Ježíše Krista, Pravého Boha, který sesílá spásu těm, kteří Mě milují. Poté manželé, učinil vše tak, jak jim oběma bylo zjeveno. Obrátili se na křesťanského kněze, ten pokřtil celou jejich rodinu a všem podal Svaté Tajiny.

Následujícího dne, odešel Eustatij na místo, kde se mu dostalo podivuhodného zjevení, a ve vroucích modlitbách děkoval Pánu, který ho takto přizval na cestu spásy.

A opět, se stal svatý Eustatij důstojným podivuhodného zjevení. Bůh ho varoval, před nadcházejícími zkouškami: Eustatiji, je třeba, abys ve skutcích ukázal svoji víru. Ty, stejně jako kdysi Job, budeš muset přetrpět mnohé zármutky, strádání a těžkosti, abys, zkoušený jako zlato v peci, zjevil ses důstojným a mohl přijmout korunu z Mých rukou. Svatý Eustatij, pokorně odpověděl: Buď vůle Tvá, Pane. Jsem připraven přijmout s vděčností vše z Tvých rukou, jen aby Tvá všemohoucí pomoc, byla stále se mnou.

Brzy nato, Eustatija postihla neštěstí: všichni jeho sluhové zemřeli, přišel i o všechen svůj skot. Svatý Eustatij byl zničený a zkroušený, duchem, ale nepadl. Rozhodl se, tajně, tak aby o tom nikdo nevěděl, s celou svojí rodinou, odejít pryč, žít nikým nepoznaný, v pokoře, v chudobě. Na lodi se vypravil do Egypta. Avšak při plavbě lodí, postihlo svatého nové, další neštěstí. Majitel lodi, zlákaný krásou ženy Eustatija, bezohledně vysadil svatého s dětmi na břeh a ženu nechal u sebe na lodi. Ve velikém zármutku a žalu, pokračoval svatý Eustatij ve své cestě. Avšak dopadlo na něho nové hoře. Když bylo třeba přejít divokou řeku, musel postupně své dva syny, po jednom přenést z břehu na břeh. Když však přenášel jednoho, ten druhý byl na břehu uchvácen lvem a unesen do pustiny. A, když se chtěl vrátit ku pomoci tomuto druhému, ten první byl vzat zase vlkem a unesen do lesa.

Eustatij ztratil vše a hořce zaplakal. Věděl však, že Boží Prozřetelnost, dopustila všechna tato neštěstí, aby byla zkoušena jeho trpělivost a oddanost Boží vůli. V modlitbách, pak vylil Bohu všechno své hoře a šel dál, pokorně připravený k novým zkouškám. V jedné vesnici, se nechal najmout na prostou práci a takto, tam prožil patnáct let. Nevěděl přitom, že z Boží milosti, pastýři na jedné straně řeky a oráči na druhé, zachránili jednoho i druhého syna a ti, žili jen kousek od sebe. Také nevěděl, že nepoctivý majitel lodi, byl brzy potrestán, těžkou nemocí a umřel. A jeho žena, zůstala v počestnosti a žila v pokoji.

V té době, musel císař Traianus, vést pro Řím velmi těžkou válku. Vzpomněl si na velitele Plakidu a vypravil dva vojíny Antiocha a Akakija, kteří byli jeho přáteli, aby ho našli.

Ti, poté co prošli mnoha oblastmi, přišli až do vesnice, ve které žil svatý Eustatij. Vojíni ho našli, když pracoval na poli. Nepoznali ho však, řekli mu, koho hledají a prosili ho o pomoc, s tím, že dostane bohatou odměnu. Svatý Eustatij, poznal hned své dřívější přátele, sám sem jim však neprozradil. Vzal je do domu svého pána a dal jim najíst. Jeho přátelé, po celou dobu na něho hleděli, a když se lépe a lépe dívali na Eustatija, když spatřili na jeho šíji jizvu od hluboké rány, ze společné bitvy, pochopili, že před nimi je jejich dávný přítel. Se slzami ho objali a řekli mu, proč ho hledali. Svatý Eustatij, se s nimi vrátil do Říma a opět se stal velitelem císařských vojsk. Do vojska přišlo také mnoho nových mladých branců a Eustatij nevěděl, že dva z nich, kterým často dával své rozkazy a které měl rád pro jejich odvahu, smělost a statečnost, byli jeho synové. Ale ani oba bratři nevěděli, že slouží pod velením svého otce a, že druh druhu jsou rodnými bratry.

Jedenkráte, vojsko, kterému velel Eustatij, pochodovalo kolem jednoho města. Bratři vojíni, aniž by cokoli věděli, pak spolu ve stanu rozmlouvali, starší vyprávěl o svém osudu, jak přišel o svou matku a nešťastného bratra a jak strašně byl oddělen od svého otce. V tom mladší bratr, s velkou radostí pochopil, že před ním je jeho bratr a také on, mu řekl vše o sobě.

Tento rozhovor dvou bratrů, uslyšela žena, u jejíhož domu byl postaven tento stan a tato žena, byla jejich matka. Ta pochopila, že vojíni to jsou její synové. Neříkal jim však nic, přišla za velitelem vojska, aby mu řekla svůj příběh a poprosila ho o dovolení, setkat se s těmito vojíny a doprovázet jeho vojsko. Ve veliteli vojska však poznala svého muže a se slzami mu řekla o sobě a také o dvou vojínech, kteří jsou jejich syny. Takto se z velikého milosrdenství Pána, setkala celá rodina.

V tom čase, se zakončila velkým vítězstvím i válka. Se ctí a slávou, se vrátil svatý Eustatij do Říma. Po zesnulém císaři Traianovi, se stal císařem Hadrianus (117 – 138), který si přál oslavit tuto událost slavnostním obětováním bohům. K velkému překvapení všech, v obětišti pohanského chrámu, nebyl svatý Eustatij. Z příkazu císaře, ho začali naléhavě hledat.

Když ho našli, císař se ho zeptal: Proč jsi nepřišel, proč se nechceš poklonit bohům? Ty, více než kdo jiný, bys měl vzdát díky. Oni nejenom, že tebe ochránili ve válce a darovali nám vítězství, ale pomohli ti najít ženu a děti. Svatý na to odpověděl: Já jsem křesťan a znám Jediného mého Boha, Ježíše Krista, Jemu děkuji a Jemu se klaním. On mi vše daroval: zdraví, vítězství, vrátil mi rodinu a seslal Svoji pomoc, abych překonal všechna úskalí a zkoušky. Když císař slyšel tuto smělou řeč, rozhněván degradoval vojevůdce a s celou rodinou ho předvolal k soudu. Ale ani tam, se nepodařilo tyto pevné a rozhodné Kristovy vyznavače, přesvědčit k tomu, aby přinesli oběť modlám. Celá rodina svatého Eustatija, byla odsouzena k roztrhání zvířaty. Avšak divoká zvířata se svatých mučedníků netkla. Tehdy krutý císař, ve svém hněvu přikázal, aby všechny za živa, vhodily do rozžhaveného měděného býka. V něm pak přijali svůj mučednický konec svatí mučedníci Eustatij, jeho žena Theopistie a jejich synové Agapij a Theopistos. Když za tři dny, otevřeli tento jejich strašlivý ohnivý hrob, těla svatých mučedníků byla nalezena bez úhony, ani jeden vlas na jejich hlavě neshořel a jejich tváře zářily nadpozemskou krásou. Mnozí z těch, kdo spatřili tento zázrak, uvěřili v Krista. Křesťané pak s úctou dali k pohřbení čestná těla svatých.