Ikona Matky Boží Smolenská, 

zvaná Odigitria,

což znamená Průvodkyně na cestách

památka 28. července / 10. srpna

Dle církevní tradice, byla tato ikona napsána svatým apoštolem a evangelistou Lukášem, během pozemského života Přesvaté Bohorodice. Svt. Dimitrij Rostovský, však předpokládá, že tato ikona, byla napsána po prosbě prefekta Antiochie Theofila. Z Antiochie, pak byla tato svatyně přenesena do Jeruzaléma a odtud ji císařovna Eudoxia, darovala do Konstantinopole císařovně Pulcherii, která ji uložila ve Vlachernském chrámu¹.

Řecký císař Konstantin IX. Monomachos (1042-1054), který roku 1046 provdal svou dceru za kyjevského knížete Vsevoloda I. Jaroslaviče, syna Jaroslava I. Moudrého, dal jako požehnání na její cestu, tuto ikonu. Po zesnutí knížete Vsevoloda, byla tato ikona dána jeho synovi Vladimírovi II. Monomachu. Ten ji dal v roce 1095 přenést z Černigova do Smolenska, kde v roce 1101 dal postavit chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Od té doby se pak tato ikona začala nazývat Odigitria² Smolenská.

V roce 1239, když bylo město Smolensk obléháno hordou Bátú-chána ³. Vyšel v noci po hlasu od ikony Matky Boží, do tábora nepřátel, odvážný vojín Merkurij ⁴ a zabil tam mnoho nepřátel, ochraňujíc město Smolensk a své bratry ve víře. Poté, co přijal mučednickou smrt v bitvě, byl církví připočten do zástupu svatých jako mučedník.

V XIV. století, pak byl Smolensk v držení Litevských knížat. Dcera knížete Vitautase (1401 - 1430) Sofie (Žofie Litevská), byla provdána za velkoknížete moskevského Vasilije Dmitrijeviče (1389-1425). V roce 1398 přinesla tuto ikonu s sebou do Moskvy. Svatá ikona, potom byla uložena v chrámu Zvěstování Přesvaté Bohorodice v Moskevském Kremlu, na pravé straně od carských dveří.

V roce 1456 byla ikona po prosbě obyvatel města Smolensk v čele s biskupem Misailem, se slavnostním průvodem znovu navrácena do Smolenska a v Moskvě zůstaly její dvě kopie.

Jedna byla umístěna v chrámu Zvěstování Přesvaté Bohorodice v Moskevském Kremlu, druhá pak roku 1524 v Novoděvičím monastýru ⁵, založeném velkoknížetem Vasilijem III., který to učinil jako poděkování za osvobození Smolenska od Litevců. Tento monastýr, byl zasvěcen Smolenské ikoně Matky Boží.

V roce 1602 byla napsána přesná kopie ze zázračné ikony, kdy pak tento opis ikony byl umístěn ve věži, nad Dněprovskou branou, na zdi Smolenské pevnosti. Později, v roce 1727, zde byl postaven dřevěný chrám a v roce 1802 chrám kamenný.

Tento nový opis divotvorné ikony, přijal blahodatnou sílu dávné ikony. A když ruské jednotky 5. srpna 1812 opustily Smolensk ⁶, vzaly tuto ikonu sebou, aby je chránila před nepřítelem. Jednalo se o Invazi francouzské Velké armády (Grande Armée) do Ruska, která začala 24. června 1812. V předvečer bitvy u Borodina ⁷, pak byla tato ikona nesena kolem vojenského tábora, aby posílila a povzbudila vojáky před bitvou.

Původní starobylá ikona Smolenská Odigitria, pak byla v době bitvy, dočasně přenesena do kremelského chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. V den bitvy u Borodina, pak Smolenská ikona, spolu s ikonami Matky Boží Iverské a Vladimírské, byla nošena v Moskvě, kolem Belyj-gorodu, Kitaj-Gorodu a hradeb Kremlu. Poté byla přinesena k nemocným a raněným do paláce v Lefortovo. Před opuštěním Moskvy, byla ikona převezena do města Jaroslavl.

Po vítězství nad nepřítelem byla ikona Odigitria spolu s proslaveným opisem ikony, znovu vrácena do Smolenska.

Památka na počest této zázračné ikony 28. července / 10. srpna, byla ustanovena v roce 1525 na památku návratu Smolenska vlasti, v roce 1514.

První ikona Smolenská Odigitria, se nacházela v katedrálním chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Smolensku, ale po obsazení města německými vojsky v roce 1941, nebyla už ikona nalezena. V poválečném období zaujala místo původní ikony v katedrálním chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Smolensku, ikona z počátku XVII. století z chrámu nad Dněprovskou branou Smolenského Kremlu.

Raduj se, Bohorodice Odigitrie, naděje křesťanů.

_________________________

 

¹ Vlachernský chrám. Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské v Konstantinopoli (Θεοτòκος τών Βλαχερνών), chrám byl vystaven spolu s monastýrem v pátém století (kolem roku 450) sv. císařovnou Pulcherií (Πουλχερία 399—453; svatá bohabojná Pulcherie její památka je 10. / 23. září) v čest ikony přesvaté Bohorodice, která nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě, a odtud byla zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo uschováno roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky, znovu pak byl obnoven, i když už ne v původní velikosti a slávě roku 1867, je jedním z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.

² Odigitria. Οδηγητρια - Průvodkyně na cestách, Ukazující cestu. Je jedním z hlavních ikonografických typů ikon Matky Boží s Božím Mládencem. Kristus Mládenec, je zobrazen sedící na levé ruce Matky Boží, pravou rukou žehná a v levé ruce drží svitek. Kristus Mládenec, odpovídá ikonografickému typu Krista Pantokratora -Vševládce. Charakteristickým znakem ikony, je pak poloha pravé ruky Panny Marie, která ukazuje k Božímu Mládenci. Symbolicky zobrazuje dogma, že spasení je možné pouze skrze vtěleného Boha – Ježíše Krista.

³ Bátú, Bátú-chán. Mongolský princ, válečník a zakladatel Zlaté hordy (Chanát Kypčak, Kypčacký chanát). Bátú byl synem Džučiho (Juchi, Jochi), nejstaršího syna Čingischánova.

⁴ Mučedník Merkurij Smolenský († 1239). Památka 24. listopadu / 7. prosince. Narodil se na Moravě v knížecí křesťanské rodině. Když byl mladý, přestěhoval se do Smolenska, kde vstoupil do služeb knížete. Svatý vojín, vychovaný v pravoslaví, vedl ode všech skrytě asketický život, byl přísný postník, zachovával tělesnou čistotu a každou noc tajně ode všech, zpíval děkovné chvály Pánu. V této době, v roce 1239, se hordy Bátú-chána přiblížily k Smolensku a stály už 25 verst od něj na Dolgomostje, vyhrožovaly přitom zpustošením města a zničením jeho svatyní. Když svatý Merkurij slyšel o blízkosti nepřátel, o ničení Božích chrámů, truchlil a byl nemocný na duši. Každým dnem byl více a více zapálen boží horlivostí, byl rozhodnut trpět a dokonce i položit svoji duši pro víru Kristovu. A jeho modlitba byla vyslyšena. V katedrálním chrámu Smolenska, se před ikonou Přesvaté Bohorodice Smolenské, modlil nějaký ponomar a se slzami prosil Matku Boží, aby bylo osvobozeno město od jeho nepřátel. Ten najednou zaslechl od ikony Matky Boží hlas: „Jdi za mým služebníkem Merkurijem do Podolje a tiše mu řekni: Paní tě volá.“ Když pak přišel vojín do chrámu, sám uslyšel hlas Přečisté Panny, která ho vyslala do boje s nepřítelem a slíbila mu nebeskou pomoc, korunu vítězství a věčnou blaženost. Svatý Merkurij byl naplněn velikou radostí, neboť sama Královna Nebes mu slíbila to, k čemu dlouho celou svou duší směřoval, přijmout utrpení za své bratry a za víru Kristovu. Téže noci vyšel tento Kristův vojín do nepřátelského tábora v Dolgomostje, kde sám jediný, vstoupil do boje s nepřátelskou hordou. Svatý vojín vzýval jméno Pána a Přečistou Matku Boží a zahubil mnoho nepřátel. Nepřátelé s hrůzou spatřili, že svatému Merkurijovi v jeho bitvě pomáhají blesku rychlí vojíni a zářící, světlem oděna Vládkyně. Nepřátelé neschopni vzdorovat Kristovu válečníkovi, uprchli. Nakonec byl však svatý vojín Merkurij při obraně města umučen a zabit. Obyvatelé Smolenska, zachráněni zázračnou přímluvou Pána a Přesvaté Bohorodice, pak s úctou pohřbili tělo vojína mučedníka v chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. Jeho památka, byla ustanovena na konci XVI. století. Už v roce 1509, ho obyvatelé Smolenska nazývali svým hlavním ochráncem. 

⁵ Novoděvičí monastýr. Ženský monastýr v Moskvě na Děvičím (panenském) poli u řeky Moskvy. Založen byl velkoknížetem Vasilijem III. 23. května roku 1524 jako poděkování za osvobození Smolenska od Litevců a je zasvěcen Smolenské ikoně Matky Boží. Takto dostál své přísaze, učiněné pod hradbami města, že pokud se mu podaří navrátit smolenskou zemi vlasti, nechá v Moskvě vystavět ženský monastýr.

⁶ Bitva o Smolensk. Bitva o Smolensk se odehrála, včetně bojů v blízkosti města Smolenska, ve dnech 16. až 18. srpna roku 1812. Jednalo se o počáteční fázi Napoleonova tažení na Rusko.

⁷ Bitva u Borodina, nebo též bitva u Moskvy. Proběhla 7. září 1812. Jednalo se o největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek. Zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie. Z jeho původní tzv. Velké armády (Grande Armée), která měla zpočátku sílu kolem 500 000 mužů, se podle některých odhadů vrátilo do Francie nebo jiných zemí jen 10 000 vojáků.

Ctihodný nový mučedník Ignatij (Bazyluk) z Onufrijevského monastýru v Jablečne

(† 1942)

památka v den mučednické smrti 27. července / 9. srpna

a ve Sboru mučedníků Chełmských a Podleských

Ctihodný mučedník Ignatij z Onufrijevského monastýru v Jablečne, se narodil v šedesátých letech devatenáctého století v Polsku. O většině jeho života od narození, je známo velice málo.

V období mezi dvěma světovými válkami, byl mnich Ignatij v bratrstvu monastýru ctihodného Onufrija¹ ve vesnici Jablečne, v Lublinském vojvodství. Tento monastýr, byl po dlouhou dobu jediným pravoslavným monastýrem v Polsku.

Ignatij, nikdy nepřijal kněžství a až do svých posledních dní, zůstával prostým mnichem. Přesto, se těšil velké duchovní autoritě mezi místním obyvatelstvem. Otec Ignatij, byl jedním z nejstarších bratrů monastýru a jako své poslušenství, vykonával poslušenství zvoníka, svolávajícího monastýrské bratrstvo k bohoslužbě.

V září roku 1939, byl monastýr obsazen německými okupačními jednotkami, které zabavily monastýru potraviny a dobytek. Přestože monastýr nebyl uzavřen, mniši napsali protestní dopis veliteli okupační armády. Dopis, však situaci monastýru nijak neovlivnil.

V noci z 9. na 10. srpna 1942, pak němečtí vojáci zapálili monastýr. Mniši, kteří se snažili před požárem zachránit, uprchli z monastýrských budov a shromáždili se na nádvoří. Několika mnichům se však podařilo uprchnout. Otci Ignatijovi, se podařilo vylézt na zvonici, kde začal bít na poplach, aby varoval obyvatele Jablečne před nebezpečím. Poté byl, ale dopaden skupinou německých vojáků a ubit k smrti.

Němci pod hrozbou zastřelení, nedovolovali obyvatelům Jablečne, kteří dorazili na místo, aby oheň uhasili. Zadrženým mnichům nařídili Němci, aby si vykopali hroby. Nakonec však k  zastřelení přeživších nedošlo a tělo zabitého Ignatija, bylo dovoleno pohřbít na monastýrském hřbitově.

Mnich Ignatij (Bazyluk) byl v roce 2003, připočten Polskou Pravoslavnou Církví do zástupu svatých. V tomto roce, byly i jeho svaté ostatky vyzdviženy a přeneseny do monastýrského chrámu.

Památka ctihodného mučedníka Ignatija, se připomíná 27. července / 9. srpna a také v den památky Sboru mučedníků Chełmských a Podleských, která se slaví první červnovou a poslední červencovou neděli.

___________

¹ Monastýr ctihodného Onufrija Velikého v Jablečne. Mužský monastýr Polské Pravoslavné Církve, který se nachází na okraji vesnice Jablečna (Jabłeczna), na levém břehu řeky Bug, v okrese Biała Podlaska, v Lublinském vojvodství v Polsku. Monastýr byl založen na konci patnáctého století.

Podle tradice, se na těchto místech zjevil ctihodný Onufrius Veliký (památka 12. / 25. června) a předpověděl, že na tomto místě budou oslavovat jeho jméno. Krátce po tomto zázračném zjevení, připlula na toto místo ikona světce a zjevila se rybářům. Zpráva o nové zázraku se rozšířila po okolních vesnicích a na místo zázraku dorazil průvod s pravoslavným knězem a statkářem z okolních panství. Ikona byla umístěna pod dub a všichni s vírou volali: „Svatý otče Onufriji, pros Boha za nás. “ Na tomto pustém místě, obklopeném lesem a nebezpečnými mokřady, nebylo však možné zanechat ikonu bez patřičné ochrany, a tak se pár mužů rozhodlo toto místo neopustit a „nebeský dar“ hlídat. Již po pár dnech byla na tomto místě postavena kaple a do ní byla umístěna ikona. Brzy vznikla poustevna, která se postupem času proměnila v monastýr zasvěcený ctihodnému Onufrijovi Velikém - egyptskému poustevníku.

Historici tuto ikonu datují do XII. – XIII. století. Je napsána na křídovém podkladu, na cypřišové desce o rozměrech 112 x 75 cm. Je pokryta stříbrným obkladem s vyrytými obrysy stromů a řekou Bug. Celá postava světce je na ikoně viditelná, i když mírně ztmavená. Ctihodný Onufrij je zobrazen vzpřímeně, s dlouhým šedým vousem, který sahá pod kolena a zdá se být spletený. Celá postava září světlem soustředění modlitby. Ikona ctihodného Onufrija se nachází v hlavním chrámu monastýru v Jablečne, v první řadě ikonostasu napravo.

V 17. století byl v monastýru postaven velký chrám. Mniši z monastýru v Jablečne, nikdy nepřijali Brestskou unii, a byli proto i pronásledováni. Po uzavření Brestské unie* mniši z monastýru v Jablečne, odmítli její ustanovení přijmout a i přes pronásledování, si zachovali pravoslavnou víru. Až do pádu Polsko-litevské unie (Království polské a Velkoknížectví litevské) monastýr zůstával významným centrem dizunitů**.

V XVII. století, byl monastýrský chrám obehnán kamennou zdí. V roce 1914 byly v monastýru zavedeny kurzy pro žalmisty, škola pro farní učitele a tříletá zemědělská škola. Během první světové války, pak byly budovy monastýru zničeny a polské úřady zabraly školní budovy a téměř všechny pozemky. Velké škody napáchala i druhá světová válka, kdy v roce 1942 německá okupační vojska, založila v monastýru požár. Po mnoho let byl monastýr v Jablečne, jediným mužským pravoslavným monastýrem v Polsku. Monastýr Jablečne, se stal místem přijetím mnišských slibů ctihodného Alexije Karpatoruského, apoštola Karpatské Rusi a obnovitele pravoslaví mezi Rusíny († 1947).

V roce 1974 byly do monastýru přemístěny z Varšavy starší třídy teologického semináře, byla obnovena škola pro žalmisty a vytvořen dům pro přestárlé kněze. Na svátek ctihodného Onufrije se zde každoročně koná velká pouť.

Představeným monastýru, byli: současný metropolita Polské Pravoslavné Církve Sáva (Hrycuniak), dále vladyka Abel (Popławski), arcibiskup Lublinský a Cholmský a také vladyka Miron (Chodakowsky) arcibiskup Hajnowski, který tragicky zahynul při letecké havárii u Smolenska.

_______

* Brestská unie 1596. Bylo rozhodnutí řady biskupů Kyjevské metropolie Konstantinopolské pravoslavné církve, v čele s metropolitou Michailem Rogozou, přijmout římskokatolickou věrouku a přejít do podřízenosti papeži při zachování bohoslužby byzantské liturgické tradice v církevně slovanském jazyce. Tj. pod politickým a mocenským tlakem přijali jednotu s římským papežem a stali se tzv. uniaty. Nadále zachovávali svůj obřad i bohoslužebný jazyk, ale při bohoslužbě vzpomínali papeže jako hlavu církve, zástupce Kristova na zemi, a vyznávali i další heretická učení římské církve, která se roku 1054 oddělila od obecné a apoštolské církve.

** Dizunité. Polsky Dyzunici, doslova - nejednotní, tedy ti, kteří unii – jednotu, nepřijali - termín používaný na území Polsko – litevské unie, k vyznávání pravoslaví a duchovenstva, které nepřijalo podmínky Brestské unie. Náboženští disidenti, dizunité, byli postaveni mimo zákon. Tato situace části obyvatelstva, které bylo perzekuováno a pronásledováno, vedla ke krvavým konfliktům mezi uniaty a pravoslavnými. Po podepsání Věčného míru (1686), Kyjevská metropolie vešla do jurisdikce Ruské Pravoslavné Církve.

 

 

Ctihodná mučednice Paraskeva Římská 

(II stol.)

památka 26. července / 8. srpna

Svatá ctihodná mučednice Paraskeva, žila v době vlády císaře Antonina Pia (138 - 161), v blízkosti okolí starověkého města Říma. Byla jedinou dcerou svých rodičů a neustále se vzdělávala v četbě Svatého Písma. Vyrostla z ní zbožná a sečtělá žena, která pro život v Kristu, odmítla mnoho nápadníků.

Když její rodiče zemřeli, rozdala všechen svůj majetek potřebným. Přijala mnišství a napodobujíc svaté apoštoly, začala chodit po různých cestách a místech, po městech a vesnicích, kde všude kázala o Kristu. Takto odešla kázat na Sicílii, do města Grotte, kde se usadila v jedné jeskyni. Měla velmi ráda místní obyvatele a starala se o nemocné. Říkali, že po její návštěvě zůstávala, líbá vůně růží. Mnoho pohanů obrátila na pravou víru.

Proto se i stalo, že nepřátelé Kristovy víry, ji pomluvili před císařem, a ten pak přikázal, aby byla předvedena před soud. Na soudu byla obviněna z rouhání proti bohům a z toho, že její slova byla příčinou mnoha katastrof, které impérium nedávno postihly.

Byla přemlouvána a výhrůžkami nucena k tomu, aby se odřekla od Krista. Když nic z toho, k ničemu nevedlo, začali ctihodnou mučit. Nejprve jí na hlavu nasadili rozžhavenou přilbu, potom ji hodili do měděného kotle plného vařícího oleje a dehtu, ale svatá zázrakem zůstala tím vším nezraněna. Když císař pohlédl do kotle, svatá Paraskeva mu vrhla do obličeje pár kapek rozžhaveného oleje a dehtu, a on oslepl. Oslepený císař začal žádat o uzdravení a svatá mučednice ho uzdravila. Císař poté svatou Paraskevu propustil na svobodu.

Poté, co byla propuštěna z Říma na svobodu, odešla do dalších měst, kde znovu kázala o Kristu. Když dorazila do města, kde vládl Asclepius, byla k němu přivedena a i on se snažil, aby se odřekla od Krista. Přesvědčen, že své přesvědčení nezmění, byla odsouzena k smrti. Asclepius nařídil, aby ji odvedli za město k obrovskému hadovi, který žil v jeskyni a všechny děsil, aby ji roztrhal na kusy. Svatá Paraskeva, však nad hadem učinila znamení kříže, ten se rozpadl na dvě části a zemřel. Poté Asclepius, spolu s ostatními, kteří byli svědky tohoto zázraku, uvěřili v Krista. Paraskeva, byla poté znovu propuštěna a tak jako i předtím pokračovala ve svém kázání.

Znovu začala chodit do všech měst a zemí a šířila křesťanskou víru. Když dorazila do města, kde vládl Tarasius, byla postavena před soud, protože i tam začala kázat o Kristu. Byla proto vystavena mnohým a krutým mukám, ale protože ji nemohl přinutit, aby se Krista zřekla, nařídil, aby jí byla, setnuta její přečestná hlava mečem. Takto svatá ctihodná mučednice Paraskeva korunovala své apoštolské úsilí mučednickou smrtí pro Kristovo jméno a její duše, tehdy odešla do věčných příbytků nebeských.