Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 

Svaté mučednice Věra, Naděje, Láska

a jejich matka Sofie (♰ 137)

památka 17. / 30. září

Za vlády císaře Hadriána žila v Římě křesťanská vdova jménem Sofie. Měla tři dcery: Věru, Naději a Lásku. Sofie byla skutečně moudrou matkou a její hlavní starostí bylo, aby Věra, Naděje a Láska věřily v Boha, vkládaly v Něho svou důvěru a milovaly Ho. I navenek byly tyto dívky velmi ctnostné: pilně četly Písmo svaté, vroucně se modlily k Bohu, pomáhaly své matce Sofii s každodenními povinnostmi a vždy a ve všem ji poslouchaly.

Svou křesťanskou víru svatá Sofie a její dcery neskrývaly, ale otevřeně oslavovaly Pána Ježíše Krista před všemi lidmi. Zpráva o tom brzy došla k bezbožnému císaři Hadriánovi, který si je nechal okamžitě předvolat k sobě. Matka i dcery se poté pomodlily k Bohu a držíce se za ruce, vyšly strádat pro Krista.

Císař a mučitel Hadrián je vyslýchal ohledně jejich víry a svatá Sofie otevřeně vyznala Pána Ježíše Krista, Syna Božího. Přitom i své dcery nazvala křesťankami. Císař se poté obrátil k dívkám – Věře, Naději a Lásce – a sliboval jim pomíjivé pozemské bohatství, pokud se odřeknou Boha. Svaté dívky mu však jednohlasně odpověděly, že milují Pána a touží pro něj i strádat. Rozhněvaný Hadrián dívky odsoudil k mučení.

Nejprve začali mučit Věru, nejstarší z nich, které bylo dvanáct let. Bili ji, pálili ohněm a vařili ve vroucím oleji, avšak Bůh ji ochraňoval. Zůstávala nezraněna, a přitom všem oslavovala Boha. Poté jí sťali hlavu.

Po Věře začali mučit Naději. Pověsili ji a železnými drápy jí trhali tělo. Kusy jejího těla odpadávaly a krev se řinula proudem, avšak z jejích ran vycházela podivuhodná vůně a její tvář zářila. Takto milost Ducha Svatého těšila a posilovala Naději. Nakonec, po mnoha útrapách, tuto desetiletou mučednici ubili mečem.

Nejmladší z nich, Láska (bylo jí sotva devět let), poté strádala pro víru také. Nejprve byla bita pruty, poté byla roztopena pec, do níž ji chtěli vhodit. Svatá dívenka si však do ní sama pospíšila vstoupit a uprostřed plamenů kráčela bez úhony, zpívala a chválila Boha. V ten samý okamžik pak z pece vyšlehly plameny, které některé z nevěřících spálily a jiné sežehly. Tak bylo oslaveno jméno Kristovo a bezbožní byli zahanbeni.

Po celou tu dobu všech těchto strádání se svatá Sofie neustále modlila k Bohu. A když byla i nejmladší Láska sťata, odnesla těla mučednic Věry, Naděje a Lásky na vysoký pahorek a tam je pohřbila.

Sama Sofie nebyla vystavena mučení, neboť se počítalo s tím, že pokud jí bude ponechán život, bude muset snášet neutišitelný zármutek ze ztráty svých dcer. Následně ji bylo dovoleno pohřbít těla svých dětí.

U hrobu svých dcer strávila Sofie tři dny v modlitbách, aniž by od něj odešla, a nakonec tam odevzdala svou duši Pánu. Našla věčné odpočinutí spolu se svými dětmi v Božím království, kde spočinula díky lásce, kterou ona sama milovala a své děti učila milovat Boha.