Životy Svatých

 

Svt. Marcellinus mučedník, papež římský (♰ 304)

památka 7. / 20. června a 25. října / 7. listopadu

Svatý Marcellinus pocházel z Říma. V roce 296 se stal představeným římské církve a stal se jejím 29. biskupem.

První roky jeho služby byly klidné, protože křesťané ještě nebyli pronásledováni. Ale v roce 302 se vše změnilo. Císař Galerius Maximianus (285–305) přesvědčil svého spolucísaře, císaře Diokleciána (284–305), aby začal pronásledovat křesťany. Pro Kristovy následovníky začaly velmi těžké časy. O tom, jak těžké tyto časy byly, svědčí jeden fakt: během pouhého jednoho měsíce biskupství svatého Marcellina bylo umučeno 17 000 křesťanů. Každý, kdo věřil v Krista, se tak ocitl ve smrtelném nebezpečí.

Když byl Marcellinus zajat pohany a postaven před soud, zděšen krutými mukami, přinesl oběť modlám. Císař ho poté nazval svým přítelem a oblékl ho do drahého roucha. Trýzněn však výčitkami svědomí, biskup hořce plakal nad tím, že ti, kteří předtím naslouchali jeho kázáním, nyní čelili krutému mučení, ale na rozdíl od něj vytrvali až do konce.

Toho času se pak v městě Sinuessa (v Kampánii) scházel sněm 180 biskupů a kněží. Marcellinus přišel na sněm jen v košili z hrubého sukna, s hlavou posypanou popelem a žádal, aby byl souzen za své zřeknutí se Krista. Otcové sněmu mu řekli: „Sám sebe suď svými vlastními rty. Z tvých rtů vyšel hřích, ať také tvými vlastními rty zazní odsouzení. Víme, že i svatý Petr ze strachu zapřel Krista, ale hořce plakal nad svým hříchem a opět obdržel od Pána milost.“

Tehdy Marcellinus vynesl sám nad sebou rozsudek: „Přiznávám, že jsem zbaven kněžství, kterého nejsem hoden. Po smrti ať mé tělo nebude pohřbeno, ale ať bude hozeno psům; proklet budiž, kdo se ho odváží pohřbít.“

Po návratu do Říma se Marcellinus přiblížil k císaři, hodil mu k nohám drahý šat, který mu dal, a vyjádřil hořkou lítost nad svým zřeknutím se Krista. Rozzuřený císař nařídil jeho mučení a odsoudil ho k smrti.

Marcellinus byl popraven 25. října 304. Spolu s ním byli sťati svatí mučedníci Claudius, Cyrinus a Antonin. Tělo svatého Marcellina leželo u cesty 36 dní. Poté se zjevil apoštol Petr nově jmenovanému římskému biskupovi Marcellovi a řekl: „Proč jsi Marcellinovo tělo nepohřbil dříve?“ „Bojím se jeho kletby,“ odpověděl svatý Marcellus. „Nepamatuješ si,“ řekl apoštol, „co je psáno: ‚Kdo se ponižuje, bude povýšen.‘ Jdi a pochovej jeho tělo s úctou.“ Marcellus splnil apoštolův příkaz a 26. dubna pohřbil tělo svatého mučedníka Marcellina v hrobce, kterou pro těla mučedníků postavila urozená římská žena Priscilla poblíž Via Salaria.

Tak zemřel svatý mučedník papež Marcellinus, zanechaje po sobě příklad pokání pro mnohé. A my oslavujeme nevýslovné Boží milosrdenství nyní i na věky věků. Amen.