Životy Svatých

Ctihodná Eufrosinie Alexandrijská

památka 15. / 28. února a 25. září / 8. října

Narodila se na počátku V. století, ve městě Alexandrie v Egyptě, v urozené a bohaté rodině, ve které byla jediným dítětem. Ve dvanácti letech, Eufrosinii zemřela maminka. Mladou dívenku potom vychovával její otec, ctihodný Pafnutij, který byl hluboce věřícím a zbožným křesťanem. Často navštěvoval monastýr, kde byl igumenem, jeho duchovní rádce.

Když Eufrosinie dosáhla osmnácti let, její otec se ji rozhodl provdat. Vydali se proto společně do monastýru, požádat o požehnání, pro nadcházející sňatek. Když však mladá dívka uviděla mnišský život v modlitbě a odříkání, rozhodla se i svůj život zasvětit zcela Bohu.

Po návratu domů se začala postit, šperky co měla, rozdala, přestala se marnivě starat o svůj vnější vzhled, avšak duši, zkrášlovala neustálou modlitbou k Bohu. Když byl potom jednoho dne její otec pryč, Eufrosinie se rozhodla přijmout mnišský postřih, který přijala od mnicha – poutníka, co tudy procházel.

Když takto tajně přijala mnišský postřih, rozhodla se opustit i rodný dům a odejít do monastýru, aby tam strávila svůj život v tichu a samotě modlitby. Ze strachu, že by ji otec v nějakém ženském monastýru našel, přišla jako eunuch Smaragd (Σμάραγδος), do toho monastýru, který od dětství navštěvovala se svým otcem. Mniši Eufrosinii převlečenou do mužských šatů nepoznali a do monastýru ji přijali.

Svatá Eufrosinie pak strávila ve své osamělé cele třicet osm let v duchovním zápase, odříkání, půstu a modlitbách a dosáhla vysoké duchovní dokonalosti.

Její otec, nad ztrátou své milované dcery mnoho truchlil. Pro útěchu, přicházel ke svému duchovnímu rádci do monastýru. Ten jej pak nejednou posílal pro duchovní radu i za mnichem Smaragdem. Tomuto mnichovi Pafnutij pak odkryl svůj zármutek pro svou dceru a našel u něho duchovní útěchu.

Před svou smrtí, pak ctihodná Eufrosinie své tajemství prozradila truchlícímu otci, požádala ho však, aby až zemře, nikdo kromě něho, nepřipravoval k pohřbu její tělo. Po pohřbení své dcery, rozdal ctihodný Pafnutij všechen svůj majetek potřebným a monastýru a přijal mnišství. Potom deset let až do své smrti, vedl duchovní zápas v mnišské cele své dcery.