Životy Svatých

Ctihodný Antipa Valaamský, Athoský

památka 10. / 23. ledna

Narodil se roku 1816 ve vesnici Kalapodešti v Moldávii, v rodině diákona jako Alexandr Georgijevič Lukian. Jeho rodiče byli velmi zbožní, ale chudí, dlouho nemohli mít děti a tak se malý Alexandr narodil jako vymodlené dítě. Od svého dětství byl zbožný, mírný a pokorný, projevoval horlivost v učení a v čtení duchovní literatury. Brzy mu zemřel jeho otec, jeho matka po smrti svého muže přijala mnišství a zesnula jako schimonachyně¹.

Alexandr byl dán matkou na učení do knihařské dílny, chlapec však viděl smysl svého bytí jinde a ve svých dvaceti letech, se rozhodl pro mnišský život.

Když se mu nepodařilo vstoupit do monastýru Neamt², byl nakonec přijat mezi bratry nevelkého monastýru ve Valašsku, kde se stal duchovním žákem zatvornika schimonacha Gedeona.

Za nějaký čas, byl postřižen se jménem Alipij, archimandritou Dimitrijem, v monastýru jménem Braz a z požehnání archimandrity se vydal na svatou horu Athos. Tam vstoupil do řeckého monastýru Esfigmen. Čtyři roky horlivě pracoval v monastýrské kuchyni, potom přešel ke svým krajanům moldavským starcům poustevníkům Nifontu a Nektárijovi. Na svaté hoře přijal velkou schimu se jménem Antipa a začal žít poustevnickým způsobem života, nalezl a získal divotvornou ikonu Matky Boží. Po nějakém čase, z prosby starce Nifonta vstoupil do Moldavského skitu³, který se v té době začal obnovovat a stavět, kde byl rukopoložen na jeromonacha, kde se staral o společný stůl monastýrské trapézy a když se nenacházel ve skytu  igumen, dohlížel na skyt jako takový a měl i povinnosti duchovníka skytu. Za nějaký čas, byl pověřen hospodářem metochu skitu ve městě Jasy, přitom se stal duchovníkem dvou ženských monastýrů. Na cestách při výběru sbírek pro Moldavský skyt, došel až do Moskvy a do Petrohradu.

V roce 1865, připlul na ostrov Valaam⁴ do skytu Všech Svatých, kde zůstal, když našel na tomto místě, mnoho společného s životem na svaté hoře Athos. Přijal na sebe službu starectví⁵, byl neustále horlivým modlitebníkem a přísným postníkem, měl dar prozíravosti.

Zesnul 10. ledna roku 1882 na Valaámu. Pohřben byl za zdí Skytu Všech Svatých, Valaamského monastýru, poblíž kaple Strádání Krista, aby věřící mohli neustále, bez omezení přicházet k jeho mohyle, prosit o pomoc a sloužit panychidy.

V šedesátých letech XX. stol, byla mohyla starce Antipy rozebrána a když v ní nebylo nalezeno nic cenného, tak byla zase zasypána zeminou, jeho náhrobní deska byla zanechána nakřivo. Země na jeho mohyle něco málo klesla a díky tomu bylo možné 14. května 1991, najít místo pohřbení starce. Když byly ostatky vyzdvihnuty z hrobu, od ostatků vycházela blahá vůně.

Při nedělním všenočním bděním 28. července 1991, byly svaté ostatky přeneseny do chrámu sv. apod. Petra a Pavla, 24. září téhož roku, byly svaté ostatky přeneseny do chrámu ctih. Sergije a Hermana Valaámských, kde přebývají dodnes.

Rumunská Pravoslavná Církev svatořečila ctih. Antipu z Kaladopešti v roce 1992, v Rumunsku také byl založen monastýr jeho jména. V Ruské Pravoslavné Církvi byl, ctih. Antipa svatořečen v roce 2000.

Svaté ostatky ctih. Antipy

_____________________________________________

¹ Schima z řeckého σχῆμα, tj. vnější vzhled, tvar. Byl prvotně název pro mnišské oblečení, později pojmenování pro mnišské přísahy, sliby.  Malá schima – mění se jméno, mnich přijímá první mnišské sliby, a plné mnišské oblečení. Velká schima – znovu se může se měnit jméno, znovu se opakují mnišské sliby, ke kterým se přidávají další, ještě přísnější, mění se i oděv, který je pro velkou mnišskou schimu zvláštní.

² Monastýr Neamt - Njamecký monastýr, ve kterém na konci XVIII. stol žil ctih. Paisij Veličkovský a ve kterém sestavil Dobrotoljubje.

³ dnešní rumunský monastýr Prodrom.

⁴ Valaam - souostroví v severní části Ladožského jezera, na kterém se rozprostírá monastýr Proměnění Páně a další skyty.

⁵ Starectví, starec - v pravoslaví povětšinou mnišský úděl, mající svůj počátek již v počátcích mnišství, v jeho kolébce, Egyptě a Palestině. V tradičním chápání potom jde o mnicha, ne vždy starého léty, ale spíše vyzrálého v duchovních otázkách, který je schopný vést druhé k nalezení spásy