Životy Svatých

 

Památka obnovení chrámu

Kristova Vzkříšení v Jeruzalémě

památka 13. / 26. září

Když v roce 326, nalezla svatá Helena, hrob Páně a jeho Svatý Kříž, svatý císař Konstantin Veliký, přející se vzdát díky Pánu, za zdárné zakončení Všeobecného sněmu v Niceji (325). Nařídil proto Jeruzalémskému biskupovi Svt. Makárijovi (♰ 333), aby skrze štědré dary císařství, byla na místě vykupitelné oběti našeho Spasitele, vystavěna co nejvelkolepější chrámová stavba. Hrob Páně, byl oddělen od skály, ve které byl vysekán, byl bohatě ozdoben a poté, byl nad ním vystaven chrám v podobě rotundy, chrám Kristova vzkříšení.

Vedle něj, bylo následně, postaveno atrium s portiky a kolonádami, poté pětilodní chrámová bazilika nazývaná Martirion. Tato bazilika, byla překrásně ozdobena mramorovými sloupy, mozaikami a zlacenými stropy.

V bazilice, byl schraňován a uložen Ctihodný Kříž Páně. Mezi rotundou Vzkříšení a Martirionem, se na jihozápadu, nacházela skála Golgota, na které byl postaven kříž. Aby se mu mohli věřící poklonit a vzdát úctu, museli vystoupat na malé prostranství po schodech se stříbrným zábradlí.

Když byly o deset let později (325–335), veškeré práce dokončeny, poslal císař vyslance na místní sněm svolaný do města Týr, aby sezval všechny biskupy do Jeruzaléma, kde by se zúčastnili vysvěcení chrámu. To se uskutečnilo v den třicátého výročí vlády svatého Konstantina, 13. září 335, za těch nejslavnějších obřadů a k velké radostí věřícího lidu. V celé říši, pak byla zavedena každoroční připomínka této události - Památka obnovení chrámu Vzkříšení Kristova v Jeruzalémě, namísto pohanského svátku Jupitera Kapitolského.

Chrám postavený na počest Spasitelova vzkříšení, byl tak krásný a jeho místo natolik posvátné, že se stal symbolem vítězství křesťanství a vzorem pro všechny chrámy. Protože řecké slovo pro posvěcení chrámu doslova znamená obnovení - εγκαίνια, začali svatí otcové, ve slavnostních bohoslužbách tohoto dne, vzdávat chválu obnově veškerého stvoření, kterou darovalo Vzkříšení Kristovo.

Odložte, bratři, starého člověka a obnovte se, žijte novým životem, držte na uzdě vše, z čeho pochází smrt. Kárejme všechny údy a mějme v nenávisti každé zlé sousto stromu hříchu. Mysleme jen na to, jak zanechat starého způsobu života. Takto nechť se obnovuje člověk, tím ať je uctíván tento den obnovení.

2. stichira, na „Hospodine, k tobě volám“ hlas 6.