Životy Svatých

 

Svatý novomučedník Nikita Nisyroský (♰ 1792)

památka 21. června / 4. července

Narodil se v roce 1777. Jeho otec, urozený stařešina z ostrova Nisyros, spáchal zločin, pro který byl zatčen tureckými úřady. Byl proto postaven před soud, před kterým se zřekl Krista, aby si zachránil život. Turci donutili také jeho ženu a děti, aby přijali islám. Svatý Nikita byl ještě velmi malý a nechápal, co se stalo. Vyrůstal se jménem Mehmed a projevoval živý zájem o náboženství. Jednoho dne se pohádal s jiným chlapcem, jehož matka ho zahrnula nadávkami, kterými Turci označují křesťany. Tato slova Mehmeda hluboce zranila, a tak se vytrvale vyptával matky a dozvěděl se, že jeho skutečné jméno je Nikita a že jeho rodina se dříve hlásila ke křesťanství.

Poslušen hlasu svého svědomí Nikita opustil rodinu a vydal se do monastýru Nea Moni na ostrově Chios. Tam se představeného zeptal, co má dělat, aby zachránil svou duši. Představený ho svěřil svatému Makariovi Korintskému (♰ 1805), který tehdy v monastýru žil. Svatý vyslechl Nikitovu zpověď a udělil mu svatou tajinu myropomazání, skrze kterou ho vrátil do lůna Církve. Nikita žil nějakou dobu v monastýru tak horlivě ve zbožnosti, až si někteří o něm mysleli, že se pomátl na rozumu.

Svatý Nikita usiloval o ještě přísnější život a uchýlil se do jeskyně, kde žili dříve svatí zakladatelé monastýru Nea Moni. Poté mnichu poustevníku Anthimovi pověděl o svém přání svědčit o své víře v Ježíše Krista, veřejně odmítnout islám a zemřít mučednickou smrtí. Po návratu do monastýru Nikita prosil otce z bratrstva, aby mu dovolili tento jeho úmysl splnit. Otcové odsloužili bohoslužbu s modlitbou k Matce Boží a požehnali mu.

Nikita poté došel do Chory, hlavního města Chiosu. Tam byl okamžitě zadržen a nucen zaplatit cestovní poplatek vybíraný od křesťanů. Zatímco ostatní provinilci byli zatýkáni k případnému převozu do vězení, Nikita byl umístěn pod dohled poblíž kavárny, kde ho spatřil procházející kněz, otec Daniel. Ten mladíka znal jako Mehmeda a zeptal se, proč zadrželi muslima a nutí ho, aby zaplatil daň, kterou vybírají od křesťanů. Jenže stráže, které byly přiděleny k tomu, aby mladíka hlídaly, řekly, že samy slyšely, jak se zatčený mladík představuje jako křesťan, a okamžitě ho proto odvedly před agu.

Před ním Nikita beze strachu a hrdě vyznal svou víru v Krista. Poté byl deset dní mučen, a pokaždé, když byl přiveden zpět do vězení, odmítal jídlo a ostatním vězňům říkal: „Jím jiný druh pokrmu, který vy neznáte, a raduji se radostí, kterou vy nemůžete zakusit.“ Svatého Nikitu hodili do stáje mezi koně, aby ho ušlapali, ale z Boží milosti zůstal nezraněn, a když ho potom zavřeli v temné kobce žaláře, byla ozářena nadpozemskou září. Po těchto mukách byl svatý Nikita vydán na trh rozzuřenému davu, který ho odvlekl na okraj města, blízko svatohorského metochionu Iverského monastýru. Na poslední snahy o to, aby se vrátil k islámu, svatý odpovídal: „Jsem křesťan, jmenuji se Nikita a chci zemřít jako Nikita!“ Opakovaně ho nutili kleknout, jako by to bylo při popravě, v naději, že se tak vyděsí a změní nakonec názor, ale mučedník vykřikl: „Proč tak váháte? Zabijte mě rychle a já odejdu zakusit rajskou blaženost!“ Tehdy žalářník popadl meč a opakovaně udeřil svatého Nikitu do týla, aby mučedník co nejvíce pocítil bolest.

Takto slavný služebník Kristův 21. června 1792 ve věku 15 let získal svůj věnec vítěze.

Ihned po popravě mučedníka Pán zjevil Nikitovu svatost – slepí nabyli znovu zraku, když byli pomazáni krví mučedníka. Turci, aby Nikitovo tělo nenechali křesťanům, hodili ho do špíny a bláta. Avšak tělo svatého zůstalo i přesto po mnoho dní čisté. Poté, aby se jeho ostatky nestaly předmětem úcty mezi křesťany, byly vhozeny do moře. Zázračně se zachránila pouze čestná hlava mučedníka Nikity, která je nyní uložena v Iverském monastýru na Svaté hoře Athos.