Životy Svatých

 

Ctihodný Tichon Medyňský, Kalužský (♰ 1492)

památka 16. / 29. června

Ctihodný Tichon se narodil v Kyjevě v 15. století. Ještě jako mladík se rozhodl opustit svět s jeho marnostmi a přijmout mnišství. Opustil proto domov rodičů a odešel pěšky až do monastýru Zázraku svatého archanděla Michaela v Chonách v Moskvě¹. Tam mladíka postřihli na mnicha ke cti svatého Tichona Divotvůrce, biskupa amathuského (♰ 425).

Protože si přál prohloubit duchovní život a strávit ho s Bohem v tichu modlitby, opustil monastýr a odešel na lidmi opuštěné místo v lesích. Usadil se na pravém břehu řeky Vepriky, v hustých lesích mezi městy Kaluga a Medyň.

Tam žil Tichon po mnoho let v duchovním zápase, půstu a neustálé modlitbě a zazářil jako jasná hvězda svatostí svého života a zázraky. Za svůj příbytek si vybral dutinu obrovského dubu, sbíral byliny, které rostly v okolí, a pil vodu ze studny, kterou si tam sám vykopal.

Mírný a laskavý muž Boží měl dva duchovní žáky, Fótia a Gerasima, kterým předal své zkušenosti v umění očišťování duše. Navzdory své chudobě svatí otcové nepřijímali žádné dary a své síly vyčerpávali na obdělávání neúrodné půdy. Neměli koně a svatý Tichon, vyčerpán posty i nemocemi, sám zapřahal pluh tažený jeho žáky.

Nehledě na tyto těžkosti mnoho bratrů v Kristu, kteří směřovali k mnišskému životu v odříkání, žádalo svatého Tichona, aby pro ně založil monastýr. V tom čase se stalo, že majitel pozemků, který byl nedaleko na lovu zvěře, uviděl ctihodného v jeho cele, v dutině dubu. Začal volat a křičet, aby Tichon odtud odešel, a máchl po něm bičem. Když tak učinil, ruka, kterou pozdvihl proti ctihodnému, okamžitě ztuhla a zůstala nehybná. Poučen Božím trestem učinil pokání a požádal Tichona o odpuštění. Když se pak skrze jeho modlitbu uzdravil, začal poustevníka prosit, aby zůstal navždy na jeho zemi a založil tam monastýr pro své učedníky, a také slíbil, že poskytne vše potřebné pro stavbu monastýru.

Ctihodný Tichon tak založil monastýr ke cti Matky Boží, k jejímu svátku Zesnutí. Sloužil zde jako představený až do svého stáří. Bratrstvo vedl s pokorou, tichostí a laskavostí. Svatý igumen sytil hladové, dával pít žíznivým, vítal cizince a přimlouval se za utlačované. Ctihodný Tichon měl dar slz a vyznačoval se svou moudrou mlčenlivostí.

Ctihodný Tichon zemřel v roce 1492 v hlubokém stáří, když krátce před svým zesnutím přijal velkou schimu.

Svaté ostatky ctihodného Tichona byly vyzdviženy ze země k úctě věřícím v 16. století a nacházely se ve schráně v monastýrském chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice. V roce 1610, v čase polsko-litevského útoku na Rusko, byl monastýr spálen a bratři museli uprchnout do lesů. Zapsaný život svatého byl ztracen a jeho ostatky byly uloženy pod chrámem Tří hierarchů.

Kalužská Tichonova poustevna, zničená polsko-litevskou invazí, byla obnovena za carů Michaila Fjodoroviče (1613–1645) a Alexeje Michajloviče (1645–1676) díky úsilí igumenů Gerasima a Theodosija. Monastýrský chrám ke cti Matky Boží a jejímu svátku Zesnutí, spolu se zimním chrámem svt. Mikuláše s trapézou, byly znovu postaveny. V roce 1677 byl chrám Tří světitelů přemístěn na okraj monastýru a na jeho místě byl postaven kamenný chrám Proměnění Páně. V něm byly uloženy svaté ostatky ctihodného Tichona.

15. června 1805 byla sestavena služba ctihodnému Tichonovi, dle dřívější služby dobrodince monastýru Sergeje Vasiljeviče Jeropkina z Kalugy. Text služby byl vytištěn v Doplňkové mineji, vydané v Petrohradu v roce 1909.

V roce 1887 byl nad studnou vykopanou svatým Tichonem postaven dřevěný chrám ke cti Matky Boží, její ikony Životodárného pramene.

Když byl monastýr v roce 1918 bolševiky zavřen, byly některé chrámy zničeny. Svatý pramen ctihodného Tichona však zůstával i nadále poutním místem, a to i přes marné úsilí bezbožných ateistů. V roce 1991 byl monastýr znovu obnoven.

Už za života ctihodného se skrze jeho modlitby děly zázraky. Po celé 19. století vedli bratři monastýru záznamy o nejvýznamnějších uzdraveních, ke kterým došlo modlitbami svatého Tichona. Většina uzdravení se týkala lidí postižených duševními chorobami a uzdravilo se i mnoho lidí, kteří trpěli očními chorobami a dětskými nemocemi.

Raduj se, ctihodný otče Tichone, divotvůrče!

___________

¹ Monastýru Zázraku svatého archanděla Michaela v Chonách – Čudov monastýr, Чудов монастырь. Jde o katedrální mužský monastýr ve východní části moskevského Kremlu. Založen byl roku 1365 metropolitou Alexijem. Zbourán byl v letech 1929–1932 bolševiky. Jeho název pochází ze zasvěcení jeho hlavního chrámu, který byl zasvěcen svátku Zázraku svatého archanděla Michaela v Chonách.