Životy Svatých

 

Ctihodný Jeroným Stridonský (♰420)

památka 15. / 28. června

Jeden z velkých Otců západní církve, blažený Jeroným, se narodil v polovině 4. století do bohaté křesťanské rodiny a dostalo se mu velmi dobré výchovy a vzdělání. To získal v Římě, přičemž navštívil i další západní centra tehdejší vzdělanosti Akvileiu a Trevír.

V mládí hodně cestoval a studoval u různých znamenitých učitelů, přitom všude s sebou vozil svou knihovnu, kterou horlivě rozšiřoval o ty nejlepší knihy.

Kolem roku 372 se vrátil do svého rodného města, ale jeho rodiče již nežili. Zůstal, aby se staral o výchovu své mladší sestry a bratra Pauliniána, a začal horlivě studovat Písmo svaté.

V roce 373 odcestoval na Východ poté, co byl nejprve pokřtěn. Dva roky zůstal v Antiochii, kde se setkal s učencem Apollinariem z Laodiceje ¹, a navštěvoval jeho lekce o výkladu Svatého písma. Poté se uchýlil do Chalkidské pouště, kde se věnoval askezi a studiu hebrejštiny a chaldejštiny.

To mu později umožnilo dokončit hlavní dílo jeho života, které proslavilo jméno svatého Jeronýma v průběhu věků: vytvořil nový překlad Bible do latiny, známý jako Vulgáta ², který západní církev používá dodnes. Kromě tohoto významného díla napsal Jeroným mnoho dalších pozoruhodných knih a poučných listů, ale dochovalo se jich jen málo.

Později strávil několik let v kinoviálním monastýru, který vždy na čas opouštěl, aby se uchýlil do ústraní na poušti, a tímto způsobem se mu podařilo velmi uspět v modlitbě. Podařilo se mu setkat se s mnoha velkými poustevníky své doby a zaznamenat životy některých z nich ³. Svatý zamýšlel strávit celý svůj život jako poustevník, ale nepokoje, které v té době vyvolali ariáni, způsobily, že život na poušti byl ještě neklidnější než ve městě. Po pobytu v Antiochii, kde byl rukopoložen na presbytera, a návštěvě Palestiny se Jeroným vydal do Konstantinopole, aby se mohl učit od Řehoře Teologa a Řehoře z Nyssy.

Odtud se v doprovodu Epifania Kyperského⁴ vydal do Říma, kde ho papež svatý Damasus I.⁵ učinil svým nejbližším rádcem a, slovy Jeronýma, „mluvil jeho řečí“. Avšak kvůli tomu, že odsuzoval morálku tehdejší římskokřesťanské společnosti, se proti němu postupně zformovala celá skupina nepřátel. Po třech letech v Římě byl Jeroným po Damasově smrti nucen město navždy opustit.

Spolu se svým bratrem Pauliniánem a přáteli navštívil Svatou zemi a mnichy nitrijské pouště. V roce 386 se usadil v Betlémě, poblíž jeskyně Narození Páně, a zahájil život plný přísné askeze. Založil malý monastýr, kde on a mniši, které vedl, žili v přísném půstu a v učených pracích. V roce 411 přežil nájezd divokých arabských beduínů. Pouze milostí Boží bylo bratrstvo starých mnichů zachráněno před úplným zničením.

Zesnul po dlouhé a těžké nemoci okolo roku 420 v betlémské jeskyni. Pohřben byl ve svém betlémském monastýru vedle jeskyně Narození Páně.

V roce 642 byly ostatky ctihodného Jeronýma přeneseny z Betléma do Říma a uloženy v chrámu Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore), kde se však nacházejí dnes, není známo. Zůstala pouze jeho ctihodná ruka, uložená v chrámu pojmenovaném po něm San Girolamo della Carità, poblíž náměstí Piazza Farnese v Římě. V roce 2018 byla malá část ostatků vrácena zpět do Betléma, do jeskyně vedle baziliky Narození Páně, kde Jeroným žil a pracoval. V tomto podzemí se nachází samotná historická jeskyně svatého Jeronýma, kde světec žil, překládal Bibli (Vulgátu) a kde byl původně i pohřben.

____

¹ Apollinaris z Laodiceje (310–390) byl biskup v Laodiceji v Sýrii a zakladatel apollinarismu. Jako lektor církevní obce v Laodiceji byl roku 361 zvolen nikajskou stranou biskupem. V ariánské krizi podporoval homoúsiánskou pozici v prostředí, které velmi nahrávalo ariánství. To způsobilo, že byl s hlavním odpůrcem ariánství, Athanasiem, ariánskou stranou odsouzen. Apollinaris hájil ve svých spisech křesťanství proti novoplatónskému filozofovi Porfyriovi a římskému císaři Julianovi. Tyto spisy prozrazují jeho filozofické vzdělání, přepsal např. velkou část Bible do klasické řecké formy. Přátelil se s Athanasiem, s Basilem z Caesareje udržoval písemný kontakt a v roce 373 nebo 374 patřil mezi jeho žáky též ctihodný Jeroným. Nakonec se však ve svém učení odloučil od učení Prvního nikajského sněmu tvrzením, že božství a lidství nemohou být v osobě Ježíše Krista spojeny. Namísto toho sám učil, že Ježíš měl pouze lidské tělo, avšak božskou mysl. Apollinariovou naukou se zabývalo vícero církevních sněmů a všechny tyto sněmy Apollinariovo učení odsoudily.

² Vulgáta. Vulgáta je pozdně antický latinský překlad Bible, který je převážně dílem církevního otce Jeronýma z přelomu 4. a 5. století. Na rozdíl od překladu Vetus Latina je pořízen z původních jazyků (hebrejština, aramejština a řečtina) a stal se závazným textem západní církve pro celý středověk. Základem Vulgáty je Jeronýmův překlad většiny biblických knih Starého zákona z hebrejštiny do latiny, pro knihy Nového zákona pouze revidoval starší překlad Vetus Latina. Podnět k tomuto dílu dal papež Damasus I. a název pochází ze spojení versio vulgata, tedy lidové vydání. Překlad byl pořízen do běžné latiny, aby mu jeho posluchači rozuměli, a záměrně neaspiroval na klasickou vybroušenost jazyka Ciceronova. Pro křesťanský Západ byla Vulgáta dlouho jediným překladem Starého zákona přímo z hebrejštiny.

³ Jeroným Stridonský napsal tři slavné životopisy raně křesťanských poustevníků, které pak následně položily základ hagiografické literatuře na Západě. S některými z těchto mnichů se setkal osobně, o jiných shromáždil svědectví od jejich přímých žáků. Jsou to:

Život mnicha Malcha (Vita Malchi). Ctihodný Jeroným Stridonský se sám osobně setkal se ctihodným Malchem Syrským. V roce 374, během svého pobytu v Antiochii, se Jeroným seznámil se starým poustevníkem Malchem, který žil ve vesnici Maron. Malch Jeronýmovi vyprávěl svůj podivuhodný a dramatický životní příběh, který učenec o několik let později (kolem roku 391–392) sepsal. V něm Malch uprchl z domova do pouště, aby se stal mnichem. Později však porušil vůli svého představeného, vydal se na cestu, byl zajat Saracény a prodán do otroctví. Páni ho nutili oženit se s jinou otrokyní. S touto „manželkou“ však tajně zachovali slib panictví, riskovali život při útěku přes poušť a vrátili se k mnišskému životu.

Život svatého Hilariona (Vita Hilarionis). Ctihodný Jeroným se setkal s žáky ctihodného Hilariona Velikého. Sám Hilarion, zakladatel palestinského mnišství, zemřel na Kypru v roce 371, krátce před Jeronýmovým příchodem na Východ. Jeroným však dlouho žil v Palestině (v Betlémě) a osobně znal mnoho Hilarionových žáků a z jejich vyprávění podrobně sepsal jeho život. Ten byl napsán okolo roku 391. Vypráví o žákovi Antonína Velikého, který přenesl tradice egyptského poustevnictví do Palestiny. Životopis je plný popisů přísné askeze, zázraků, uzdravování a bojů s démony.

Život Pavla Thébského (Vita Pauli nebo také Vita Sancti Pauli Eremitae). Zde vycházel Jeroným z tradic egyptských poustevníků. K osobnímu setkání nedošlo, protože ctihodný Pavel zemřel okolo roku 341, tedy ještě před Jeronýmovým narozením. Jeroným tento životopis napsal jako první, kolem let 375–377, kdy sám praktikoval přísnou askezi v Chalkidské poušti v Sýrii. Zdrojem mu bylo vyprávění egyptských mnichů (zejména žáků Antonína Velikého). V tomto životě Jeroným prohlašuje ctihodného Pavla Thébského za úplně prvního křesťanského poustevníka (nazývá ho Prvopoustevníkem). Podle tohoto životopisu svatý Antonín Veliký našel ctihodného Pavla hluboko v poušti, kde se Pavel skrýval před pronásledováním více než 90 let a živil se polovinou chleba, kterou mu každý den nosil havran.

⁴ Svt. Epifanios Kyperský, arcibiskup salamiský (♰ 403). Památka 12. / 25. května. Narodil se okolo roku 315 v Palestině křesťanským rodičům židovského původu. Už v mládí tíhl k asketickému způsobu života. Studoval v Alexandrii, kde získal velmi dobré teologické vzdělání a také klasické vzdělání. Znal pět jazyků: řečtinu, hebrejštinu, latinu, syrštinu a koptštinu. Později založil monastýr ve svém rodném městě, jehož správu na svých bedrech nesl po třicet let, čímž získal pověst svatého. V roce 367 byl zvolen biskupem v Konstancii (jméno, které město Salamis na Kypru získalo na počest císaře Konstantina II., jenž toto město přestavěl a obnovil po zemětřeseních). Tato hodnost mu zůstala až do jeho smrti. Jako jeden z raných církevních otců a učitelů Církve, proslulý svými zápasy a boji s herezemi. Jeho názory a přesvědčení byly ovlivněny askety Egypta a Palestiny v čase střetů Církve s arianismem, na nichž měl aktivní účast. Přestože byl biskupem, žil v tom nejpřísnějším odříkání jako pravý mnich. Zesnul v roce 403 na moři během cesty z Konstantinopole na ostrov Kypr.

⁵ Svt. Damasus I., papež římský (♰ 384). Památka 11. / 24. prosince. Narodil se v Hispánii, sloužil jako diákon v římském chrámu sv. Vavřince. V roce 366 se stal římským papežem. Rozhodně se postavil proti ariánství a apollinarismu, rozvinul liturgii a obnovil mnoho chrámů. Proslul také obnovou římských katakomb a uctíváním hrobů mučedníků, pro které sám skládal veršované nápisy.