Životy Svatých

 

Ctihodný Arsenij Koněvský, divotvůrce (♰ 1447)

12. / 25. června, památka jeho zesnutí

Pocházel z Novgorodu, kde byl zdatným řemeslníkem vyrábějícím měděné předměty. Mnišský postřih přijal v monastýru Narození Přesvaté Bohorodice na Lysé hoře nedaleko Novgorodu. V monastýru prožil 11 let a poté odcestoval na Svatou horu Athos s athoským mnichem, který tehdy Novgorod navštívil. Na Athosu pak Arsenij žil tři roky.

Zpočátku se zde věnoval práci se dřevem, pečení chleba a dalším monastýrským službám. Poté, co se představený monastýru dozvěděl, jakého je Arsenij řemesla, uložil mu poslušenství, aby v tichu modlitby koval nádoby pro monastýr. Svatý navštívil mnoho athoských monastýrů, pro které vyráběl nádoby zdarma. Když mniši viděli, že „pracuje jako beztělesná bytost nebo jako koupený otrok“, žasli nad jeho trpělivostí a velmi si ho proto oblíbili. Když ze Svaté hory odcházel, dostal Arsenij jako požehnání od představeného Jana „mnišská pravidla Svaté hory Athos“ a divotvornou ikonu Přesvaté Bohorodice ¹, na jejíž zadní straně byl napsán rukou nevytvořený obraz Spasitele.

V roce 1393 se vrátil do Novgorodu a brzy se s požehnáním arcibiskupa Jana II. vydal na plavbu po řece Volchov směrem k jezeru Velké Nevo (dnes Ladožské jezero), aby hledal místo pro založení nového monastýru.

V životě svatého se pak píše, že Arsenij tehdy navštívil Valaamský monastýr, ale když viděl, že je přelidněný, opustil ho.

Když ctihodný Arsenij dorazil k ostrovu Koněvec, rozhodl se plout dál, avšak vítr zahnal loď, na které plul Arsenij a jeho učedníci, zpět. Přistáli na ostrově na místě, které bylo později známé jako Filipova lachta (lachta – z finského slova lahti, tj. záliv nebo zátoka). Svatý se poté přestěhoval do zátoky, která se později stala známou pod jménem Vladykova lachta (takto pojmenovaná po návštěvě vladyky svt. Euthymia, arcibiskupa novgorodského). Tam byl pak v letech 1393–1394 založen Koněvský monastýr a v roce 1398 postaven monastýrský chrám ke cti Přesvaté Bohorodice, k jejímu svátku Narození.

V životě svatého se pak také píše, že rok poté, co se ctihodný usadil na ostrově Koněvec, k němu přišel mnich Lavrentij, kterého poslal valaamský igumen Silas. Ten ho zval zpět na Valaam, ale Arsenij to odmítl, protože si tichý a málo lidnatý ostrov Koněvec oblíbil.

Koněvský monastýr nebyl zpočátku zřejmě stroze kinoviální. Jednou však v noci jeden starec z monastýru skrze Boží prozřetelnost zaslechl rozhovor mezi dvěma běsy. Jeden z nich řekl, že všichni Novgorodci chválí život koněvského igumena. Druhý mu přitakal s tím, že monastýrský řád je „bez poskvrny“, ale oni – běsové – nacházejí útěchu v životě igumena alespoň v tom, že ve své mnišské cele uchovává pohoštění pro dobrodince monastýru. Druhý den ráno pak starec vše vyprávěl ctihodnému Arsenijovi. Ten potom nařídil mnichu-hospodáři, aby od té doby bylo v monastýru uspořádáno vždy jen společné jídlo a v mnišských celách, aby se nic neuchovávalo.

Svatý také vyhnal běsy z Koňské skály, která se nachází na ostrově a na níž dříve pohané přinášeli oběti. Poté co ctihodný společně s monastýrským knězem pokropil skálu svěcenou vodou, spatřili rybáři na jezeře hejno havranů letících odtud na sever a řvoucích jako volové. Když byli běsi vyhnáni, ctihodný požehnal stavbě kaple na vrcholu Koňské skály.

V roce 1421 donutilo vylití jezera z břehů, které zničilo monastýrské budovy, ctihodného Arsenije přestěhovat monastýr na nové místo na ostrově.

V těch letech Arsenij navštívil Athos podruhé. Během jeho nepřítomnosti postihl monastýr silný hlad a mniši se již chtěli rozejít. Starec Jáchym, mnich monastýru, se tehdy v lese modlil k Přesvaté Bohorodici o záchranu. I zjevila se mu tehdy sama Přečistá Panna Marie, která mu k útěše řekla, že ctihodný se brzy vrátí a přiveze vše potřebné. Následujícího dne dorazil ctihodný Arsenij a na dvou lodích přivezl hojné zásoby. Místo, kde se starec Jáchym modlil k Matce Boží, se začalo nazývat Svatou horou. Později tam byl vztyčen pamětní kříž a v 19. století zde byl založen skit, do kterého se v den svátku ctihodného konal z monastýru průvod.

Po mnoha letech odříkání, půstu, modlitby, všenočních bdění a vůbec všeho, co naplňuje život skutečného mnicha, odevzdal ctihodný Arsenij v hlubokém stáří svou čistou duši Pánu, a to 12. června roku 1447, v den ctihodných Onufria Velikého a Petra Athoského, jejichž příkladu pečlivě následoval.

Ještě za svého života ustanovil ctihodný Arsenij představeným monastýru otce Jana.

Před smrtí bratřím připomínal a žádal je, aby zachovávali mnišská pravidla Svaté hory athoské a společnou trapézu ², u které si mají být všichni rovni. Svatý byl pohřben v chrámovém předdveří chrámu Narození Přesvaté Bohorodice. Později byla nad místem jeho hrobu postavena kaple k památce ctihodného Onufria Velikého.

Úcta ke ctihodnému Arseniji Koněvskému započala bezprostředně po jeho zesnutí. Ostatky svatého byly nalezeny a ze země vyzdvihnuty v 16. století, ale během livonské války (1558–1583) byly znovu uloženy poblíž západní zdi chrámu Narození Přesvaté Bohorodice.

12. června roku 1809 byl v monastýru posvěcen nový kamenný chrám Narození Přesvaté Bohorodice, postavený na místě toho, který byl předtím zničen Švédy. V roce 1817 byl nad ostatky svatého Arsenije, které se tehdy nacházely pod podlahou v chrámu v jeho dolní kapli Obětování Páně, vztyčen nový mahagonový relikviář zdobený stříbrnou ražbou. Na relikviář byla umístěna ikona ctihodného v životní velikosti.

Po pádu bezbožného sovětského režimu byl v květnu 1991 Koněvský monastýr vrácen ruské pravoslavné církvi. V listopadu téhož roku byly zpod podlahy kaple Obětování Páně znovu nalezeny a vyzdviženy svaté ostatky ctihodného Arsenije Koněvského. Tam se i nyní, k modlitební útěše a pomoci bratřím monastýru i věřícím, nacházejí.

_

¹ Koněvská ikona Matky Boží. Památka 10. / 23. července. V roce 1393 tuto ikonu Matky Boží obdržel ctihodný Arsenij Koněvský jako požehnání a dar od svatohorského igumena Jana, který mu požehnal k návratu do Ruska a k vybudování monastýru ke cti Matky Boží. Na Svaté Hoře Athos se ikona Matky Boží nazývala Akathistní, v Koněvském monastýru získala přízvisko po ostrově, na kterém dávala Přesvatá Bohorodice skrze modlitby před její ikonou mnohá požehnání. Na zadní straně ikony je napsán rukou nevytvořený obraz Spasitele. Ctihodný Arsenij si za místo mnišské modlitby zvolil ostrov Koněvec, kde založil monastýr. V novém monastýru byla ikona umístěna v chrámu Narození Přesvaté Bohorodice, kde zůstala až do roku 1581, kdy byla kvůli švédské invazi převezena do novgorodského Děrevjanického monastýru. V roce 1595 se mniši i s ikonou znovu vrátili do svého monastýru, v roce 1610 však byli kvůli švédské invazi opět nuceni přestěhovat se do Děrevjanického monastýru. V roce 1799 se s požehnáním metropolity Gabriela (Petrova) Novgorodského a Petrohradského ikona vrátila do Koněvského monastýru. V roce 1802 složil igumen Koněvského monastýru Ilarion službu ke cti Koněvské ikony Matky Boží. V roce 1893 pro ni byl vyroben kivot a tepaný stříbrný obklad. V roce 1940 byl monastýr spolu s ikonou evakuován do městečka Keitele ve Finsku. V roce 1956 se několik mnichů z monastýru přestěhovalo do monastýru Nový Valaam ve Finsku a s sebou si vzali i tuto divotvornou ikonu. V roce 1963 byla ikona odeslána do Helsinek a v roce 1969 do Moskvy k restaurování. V roce 1970 byla znovu převezena do monastýru Nový Valaam, kde se nachází dodnes.

² Trapéza – z řeckého τράπεζα, tj. stůl – část chrámu, hospodářská místnost či stavba, která je užívána současně jako společná jídelna i ke konání společných bohoslužeb v monastýru.