Životy Svatých

Svatá Monegunda z Chartres (♰ 570)

památka 2. / 15. července

Dle svatého Řehoře z Tours, který ji osobně znal, pocházela z oblasti Chartres. Vdala se na přání svých rodičů. Měla dvě dcery, které jí dělaly radost, ale tato radost byla otrávena hořkostí tohoto světa: vzala jim je totiž horečka. Svatý Řehoř o tom napsal: „Nikdo, ani její manžel, ani přátelé, ji nemohli utěšit.“

Zarmoucená matka se poté uzavřela do malé cely s úzkým oknem, které propouštělo jen trochu denního světla. Vzdala se zde světské marnosti i blízkosti svého chotě a oddala se pouze modlitbám k Bohu za své hříchy a hříchy svého národa.

Během přebývání v odloučení od světa, naplněném modlitbou a odříkáním, získala dar konat zázraky, o němž se brzy dozvěděla i její rodina.

Svatý Řehoř ji ve svém spise „Kniha o životě otců“ (Liber vitae patrum) popisuje jako příklad vdané ženy, která s podporou svého muže proměnila hořký zármutek ze smrti dětí v pramen duchovní útěchy pro ostatní. Aby se však vyhla světské slávě, rozhodla se odejít s jeho souhlasem ke chrámu svatého Martina v Tours a poklonit se u jeho hrobu. Cestou se zastavila ve vesnici Avoine (Evena) v tourské oblasti, kde se uchovávaly ostatky svatého Medarda z Noyonu, a uzdravila tam dívku trpící nádorem.

Postupem času její věhlas rostl a k poustevnickému životu Monegundy se přidaly další ženy. Nakonec na tomto místě vznikl monastýr s názvem Saint Pierre-le-Puellier.

Svatá Monegunda vykonala řadu dalších zázračných uzdravení: zejména vyléčila diakona Bosona, který měl opuchlinu na noze, několik němých lidí a zcela ochrnutého Marka, dále Leodina a mnoho dalších.

Když se blížila k smrti, její duchovní společnice ji prosily, aby požehnala olej a sůl. Chtěly je po jejím odchodu rozdávat nemocným, aby lidé i nadále přijímali její milost. Zesnula v pokoji v roce 570. Pohřbena byla ve své cele a její hrob se stal poutním místem, vyhledávaným zejména chorými. Mnoho uzdravení bylo připisováno právě její přímluvě a používání požehnaného oleje a soli. I po smrti se lidem zjevovala s pokorou a šířila úctu ke svatému Martinovi.

Například jeden slepý muž, který se modlil u hrobu svaté, usnul. Svatá Monegunda se mu zjevila ve snu a řekla mu: „Považuji se za nehodnou být rovna svatým. Zde získáš zpět světlo jednoho oka; pak běž k nohám svatého Martina a v lítosti duše se před ním pokloň. On ti dá požehnání užívat i druhé oko.“ A to se také skutečně stalo.

Svatý Řehoř poté zapsal celou řadu dalších uzdravení, která se udála u jejího hrobu skrze přímluvu svaté a Boží milost. Ostatky svaté Monegundy byly sice zničeny protestantskými hugenoty v roce 1562, větší část se však podařilo zachránit a v roce 1697 byla slavnostně znovu uložena.