Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

 Ctihodný Zosima Alexandrovský (♰ 1713)

památka 15. / 28. června

Otec Zosima pocházel z prostých poměrů, nejspíše ze Smolenské gubernie. V mládí přišel do Trojicko-sergijevské lávry, kde po vzoru ctihodného Sergije nastoupil cestu mnišského zápasu a dosáhl duchovní zralosti. Poté, co prošel všemi stupni mnišského života a přijal velkou schimu, uchýlil se k poustevnickému životu na místo, které mu ukázal Pán a které se dříve nazývalo Uljaninská pustina (Ульянина пустошь). Podle tradice přišel na toto místo s opisem ikony Matky Boží Smolenské. Oblast byla porostlá hustým jehličnatým lesem, kterým protékala krásná, klikatící se říčka Molochča. Nedaleko této říčky vykopal studnu, která mu poskytovala dobrou pramenitou vodu.

Žil v odříkání a modlitbě jako pravý asketa a později proslul v celém okolí, stejně jako v Alexandrově a Moskvě, svou moudrostí, svatostí i zázraky. Není známo, kolik let strávil ctihodný Zosima takto v ústraní jako poustevník, než jej objevili lidé a začali k němu přicházet pro poučení, radu a duchovní vedení.

Pověst o odříkavém životě v modlitbě tohoto ctihodného muže přitahovala nejen ty, kteří jej chtěli následovat a napodobit v mnišském životě, ale pronikla i k carskému dvoru. Carevna Natálie Alexejevna (1673–1716) za ním přicházela, aby hledala duchovní radu. Ta se o poustevníkovi, který přebýval v pustině, pravděpodobně dozvěděla prostřednictvím Vasilije Kirilloviče Timonova, dvorského úředníka zodpovědného za carskou pekárnu, neboť pozemky, na kterých se Uljaninská pustina nacházela, v té době patřily právě jemu.

Díky úsilí Natálie Alexejevny byla vybudována nová kaple a domek s mnišskou celou zahrnující dvorek a předsíň. Když se kolem ctihodného otce začali shromažďovat další mniši, začala se v Uljaninské pustině utvářet kinoviální forma mnišského poustevnického života. Mezi dalšími činnostmi bratří tehdy bylo i včelařství. Ke ctihodnému Zosimovi přicházely zástupy věřícího lidu a on s nimi rozmlouval jako dobrý pastýř, rádce a učitel pečující o své stádo.

Starec zesnul dva týdny před svátkem svatých apoštolů Petra a Pavla. Carevna, která jej navštěvovala, vyjádřila ještě za jeho života přání zúčastnit se jeho pohřbu. Tělo starce proto nebylo uloženo do země, dokud ona nedorazila. Toto čekání trvalo tři týdny, avšak navzdory silnému letnímu žáru zůstala tvář i tělo ctihodného nezměněny a nepodlehly tlení. Nakonec carevna zaslala štědrý dar, vyslala archijereje i církevní sbor, ačkoli si starec přál skromný pohřeb, jaký přísluší mnichovi; sama však nakonec kvůli nemoci přijet nemohla. V onen den se pak u tohoto pohřbu shromáždilo velké množství lidu a pohřební bohoslužba se vyznačovala velkou slavnostností.

Po smrti ctihodného starce Zosimy však většina bratří, později kvůli sekularizačním reformám¹ monastýr opustila, a ten pak upadl do úplného zpustnutí. Místní obyvatelé nicméně nadále měli ve velké úctě hrob ctihodného jako svaté místo.

Život a asketické úsilí ctihodného Zosimy posvětily místo a kraj, kde měl časem vyrůst Bohem chráněný monastýr, zatímco modlitební přímluva ctihodného u Pána posilovala budoucí mnichy a naplňovala je blahodatí a horlivostí.

Poustevna² byla poté obnovena koncem 90. let 19. století zásluhou archimandrity Pavla (Glebova), představeného Trojicko-sergijevské lávry, a jeromonacha Germana (Gomzina), duchovního otce Getsemanského skitu, který byl v roce 1896 pověřen jeho obnovou a výstavbou.

Monastýr se poté stal významným centrem tradice duchovních starců. V letech 1897–1923 stál v čele monastýru ctihodný schiigumen German. Všechny dochované monastýrské budovy z červených cihel, tehdy postavené, pocházejí právě z tohoto období. V roce 1900 byl vysvěcen hlavní chrám monastýru ke cti Matky Boží, její ikony Smolenské. Od roku 1898 až do uzavření monastýru v roce 1923 zde působil ctihodný starec Alexij (Solovjov). Pobýval v takzvaném „domě starců“, budově přiléhající ke Svaté bráně ze západní strany; tato stavba vznikla díky darům velkokněžny Jelizavety Fjodorovny. V roce 1917 v klášteře po určitou dobu pobýval na odpočinku svt. Makarij (Něvský). V květnu 1923 byl monastýr, hned po pohřbu představeného ctihodného Germana, definitivně uzavřen. Následně byla v jeho blízkosti umístěna vojenská jednotka a vznikl zde vojenský prostor. Život v monastýru byl obnoven v dubnu 1992.

V červenci roku 1994 byl schimonach Zosima připočten do zástupu svatých jako místně ctěný. Za nějaký čas, během opravných prací ve Smolenském chrámu, kdy byla snaha najít pravděpodobné místo hrobu s ostatky ctihodného, byla pod klirosem (prostorem pro pěvecký sbor) objevena jeho hrobka. Když mniši odsunuli náhrobní desku z bílého kamene, ucítili blahou vůni. O totožnosti ostatků nebylo pochyb. Pán zjevil nezvratný historický důkaz, neboť uvnitř hrobky byl nalezen zachovalý úlomek starého žulového náhrobku s jasně čitelným vytesaným nápisem: „Schimonach Zosima“. Nalezený historický náhrobek byl umístěn na své původní místo v hlavním monastýrském chrámu. Posvátné ostatky ctihodného byly s úctou a slavnostně prohlédnuty a vyzvednuty, načež byly uloženy do speciálně zhotovené bronzové schrány ve Smolenském chrámu, kde zůstávají věřícím přístupné dodnes.

Schrána s ostatky ctihodného Zosimy Alexandrovského

Tropar, 4. hlas

Přepásán ctnostmi, získal jsi za svého života ducha pokoje a směle jsi následoval duchovní zápas ctihodného otce Sergije, strůjce příbytku Svaté Trojice. Odtud jsi odešel do pustiny, a když jsi přemohl pluky démonů, byl jsi oslaven jako pravý vojín Kristův. Proto s vírou ctíme tvou památku a voláme k tobě: ochraňuj nás svými modlitbami, Zosimo, ctihodný otče náš.

____

¹ Monastýrské reformy v Rusku. Byly součástí synodálního období a tzv. synodálních reforem, kdy některé monastýry byly zrušeny, popř. přišly o část svých pozemků. Tyto sekularizační reformy měly za cíl sekularizaci pozemků připadajících chrámům a monastýrům Ruské pravoslavné církve ve prospěch státu. Rozhodnutí převádělo církevní a monastýrské pozemky pod správu a vlastnictví státu, zároveň však také rušilo řadu monastýrů a určovalo, kolik monastýrů může existovat. Z původních zhruba 954 monastýrů jich byla více než polovina zrušena (stát jich tehdy nechal působit jen necelých 400).

² Smolenská Zosimova pustevna. Mužský monastýr alexandrovské eparchie Ruské pravoslavné církve. Nachází se v Alexandrovském rajónu Vladimirské oblasti. Monastýr založil v 80. letech 17. století ctihodný Zosima Alexandrovský (♰ 1713), mnich z Trojicko-sergijevské lávry, který kolem sebe shromáždil malé bratrstvo. Monastýr byl založen ke cti Matky Boží, její ikony Smolenské. Monastýr brzy začal přitahovat četné poutníky. Mezi nimi byla i Natalja Alexejevna, sestra Petra I. Po smrti starce Zosimy však většina bratří monastýr opustila a ten téměř úplně zpustl. Místní obyvatelé nicméně nadále uctívali hrob tohoto ctihodného jako svaté místo. Poustevna byla následně obnovena koncem 90. let 19. století zásluhou archimandrity Pavla (Glebova), představeného Trojicko-sergijevské lávry, a jeromonacha Germana (Gomzina), duchovního otce Getsemanského skitu, který byl v roce 1896 pověřen její obnovou a výstavbou. Místo se stalo významným centrem tradice duchovních starců. V letech 1897–1923 stál v čele monastýru ctihodný schiigumen German. Všechny dochované monastýrské budovy z červených cihel tehdy postavené pocházejí právě z tohoto období. V roce 1900 byl vysvěcen hlavní chrám monastýru ke cti Matky Boží, její ikony Smolenské. Od roku 1898 až do uzavření monastýru v roce 1923 zde působil ctihodný starec Alexij (Solovjov). Pobýval v takzvaném „domě starců“, budově přiléhající ke Svaté bráně ze západní strany; tato stavba vznikla díky darům velkokněžny Jelizavety Fjodorovny. V roce 1917 v klášteře po určitou dobu pobýval na odpočinku svt. Makarij (Něvskij). V květnu 1923 byl monastýr, hned po pohřbu představeného ctihodného Germana, definitivně uzavřen. Následně byla v jeho blízkosti umístěna vojenská jednotka a vznikl zde vojenský prostor. Život v monastýru byl obnoven v dubnu 1992. V červenci 1994 došlo ke svatořečení zakladatele monastýru, ctihodného schimamonacha Zosimy Alexandrovského, a ctihodného Germana (Gomzina). V roce 2000 následovalo svatořečení ctihodného Alexije (Solovjova).