Životy Svatých

 

Svatá velká mučednice Kyriaki,

nikomédská (♰ 289)

památka 7. / 20. července

Svatá Kyriaki, se narodila za vlády císaře Diokleciána (284-305). Její rodiče, Dorotheus a Eusebia, byli bohatí a zbožní křesťané. Po mnoho let, však neměli děti. Modlili se proto k Bohu, aby jim dal potomstvo, slibujíc, že mu dítě zasvětí. Na jejich modlitby se jim narodila dívka, a protože se to stalo v neděli, dostala jméno Kyriaki¹. Dorotheus a Eusebia dali svou dceru pokřtít a vychovali ji v učení a napomínání Páně (Ef 6,4). Zachovávali ji ve ctnostech a čistotě, aby ji v souladu se svým slibem, mohli dát do služby Bohu.

Jednoho dne, se jeden bohatý místní pohan, který uslyšel velikou chválu na krásu a zbožnost mladé dívky, rozhodl provdat jí za svého syna. Když se ji však přišli dvořit, Kyriaki před nimi sama řekla, že je Kristovou nevěstou a přeje si zemřít jako panna. Tento urozený člověk se urazil a rozzlobil, došel proto až k císaři, aby mu oznámil, že Kyriaki i její rodiče, se staví proti císařově autoritě a moci.

Císař si je dal předvolat a zeptal se, proč neuznávají bohy říše. Dorotheus mu nebojácně odpověděl, že už od svých rodičů, se naučil uctívat jediného pravého Boha, Stvořitele nebe i země, který se vtělil pro naše spasení. Jak svou řeč dořekl, byl za ni hned zbičován, ale ani poté, nepřestal odmítat pohanské modly. Císař, když viděl, že od něj nelze nic získat, poslal ho, i jeho ženu Eusebii k Justovi, vládci Melitene v Malé Arménii. Tam křesťany znovu podrobili mučení a poté jim byly setnuty hlavy. Tak se stali důstojnými korun mučedníků.

Kyriakii, Dioklecián poslal do Nikomédie ke svému zeťovi císaři Maximianovi. Když císař dívku spatřil, žasl nad její oslnivou krásou a slíbil, že ji provdá za jednoho ze svých příbuzných, pokud bude souhlasit a pokloní se modlám. Avšak tato křehká dívka, byla ve víře pevná a prohlásila, že nic nemůže nahradit její lásku ke Kristu. Tehdy tyran přikázal, aby ji přivázali ke čtyřem kůlům zaraženými do země a zbičovali ji ke smrti volskými šlachami. Vyčerpaní kati se třikrát střídali, ale svatá, jejich údery nevnímala, jen jasněji zářila Boží blahodatí. Maximianus usoudil, že vojáci dívku šetří ze soucitu, a namířil svůj hněv proti nim. Tehdy se k němu mučednice obrátila slovy: „Neklam se, Maximiane! Nikdy mě nedonutíš podřídit se tvé vůli, neboť Bůh mi pomáhá“. Císař se obával dalšího posměchu a Kyriakii poslal k Hilarionovi, vládci Bithýnie, který byl znám svou krutostí vůči křesťanům.

Když si Hilarion přečetl Maximianův list, začal svaté vyhrožovat neslýchanými mukami. Kyriaki mu na to odpověděla, že bude snazší ohýbat železo než zlomit ji. Když byla potom mučednice zavěšena za vlasy a její tělo bylo páleno planoucími pochodněmi, opět nevnímala žádnou bolest, jako by již byla chráněna záštitou, připravenou pro vyvolené k věčnému životu.

V noci po mučení, se ve vězení, mučednici zjevil Kristus, uzdravil její rány a slíbil, že svou blahodatí, ji osvobodí ode všech zkoušek. Ráno byl tyran strašlivě překvapen, když dívku spatřil nezraněnou. Tento zázrak však připisoval pohanským božstvům, a nařídil proto, aby křesťanku odvedli do pohanského chrámu. Když tam vešla, padla na kolena a modlila se ke Spasiteli. V tu chvíli, se zdi chrámu otřásly, modly se zřítily na zem, rozpadly se na prach. Do chrámu vtrhla vichřice a prach, rozptýlila do vzduchu. Vyděšení pohané uprchli. Jen Hilarion neustával ve svém klení. Tehdy se otevřelo nebe, zazářil ohnivý blesk, který spálil vládci tvář, ten padl na zem a zemřel.

Nový soudce Apollonius, který když se dozvěděl o událostech, co tak znepokojily celou provincii, nařídil, aby k němu přivedli mučednici, a odsoudil ji k upálení zaživa. Na jeho rozkaz byla rozpálena velká pánev a svatá, na ní byla hozena. Mučednice, pozvedajíce své ruce k nebi, se několik hodin modlila a zůstávala přitom nezraněna, bez jediného popálení. Na jasné letní obloze, se poté objevil temný mrak a spustil se silný déšť, který uhasil žár ohně. Apollonius potom nařídil, aby Kyriaki byla hozena dvěma lvům, k roztrhání. Avšak lvi, když se ke svaté přiblížili, ztichli jako beránci a lehli si jí k nohám. Mnoho pohanů, kteří byli svědky těchto zázraků, uvěřili v Krista, a byli proto okamžitě popraveni.

Následujícího dne, byla dívka znovu předvedena k výslechu, avšak jakékoliv úsilí, bylo opět marné. Apollonius si uvědomil, že slavná Kristova bojovnice, se nedá oklamat žádnými lichotkami, ani zlomit mučením, a proto ji odsoudil k stětí mečem.

Mučednice, byla potom, vyvedena z města. Tehdy svatá požádala katy, aby jí dali čas na modlitbu. Padla na kolena a dlouho se modlila ke Kristu, který jí dal sílu svědčit o Jeho jménu před vládci (Matouš 10,19) a zachoval její panenství až do dne nebeské, svatební slavnosti.

Když potom přišli světlí andělé, pro duši Kyriakie, aby se mohla objevit před nebeským ženichem, její tělo se tiše sklonilo k zemi. Kati, kteří měli v úmyslu mučednici useknout hlavu, byli nesmírně překvapeni, když viděli, že už je mrtvá. V tu chvíli se z nebe ozval hlas: „Bratři, jděte a vyprávějte o všech velkých Božích dílech“. Když vojáci odešli, aby vládci vyprávěli o všem, co viděli, křesťané, kteří se předtím ze strachu před pohany ukryli, vzali tělo svaté mučednice a pohřbili ho na důstojném místě, oslavující a chválící Pána.

_

¹ Kyriaki -  Κυριακή. V řečtině znamená „den Páně“, tj. neděle. Její jméno lze také přeložit jako „Pánova“. Latinská verze je Dominika, česká verze jména je Nedělka.