Životy Svatých

Svatý mučedník Mokios Amfipolijský,

presbyter (♰ 295)

památka 11. / 24. května

Svatý Mokios se narodil ve druhé polovině III. století v makedonském městě Amfipolis, v urozené rodině římského původu. Byl rukopoložen na kněze a po mnoho let s plamennou horlivostí, ve svém městě, kázal Evangelium a své rodáky vybízel k tomu, aby opustili uctívání pohanských model.

Když za císaře Diokleciána (284 – 305), začalo pronásledování křesťanů¹, pohané Mokia udali prokonzulovi Laodikijovi, který nedávno dorazil do města, aby se zúčastnil slavnosti na počest Dionýsa. Kristův vojín Mokios, předstoupil před soudem radostný a sebevědomý. S pevným přesvědčením, pak soudci, na všechna obvinění odpověděl, že není pro něj jiného života, než život v Kristu, a proto se stará o to, aby vyváděl lid z temnoty, do světla Pravdy.

Laodikij, byl jeho slovy i jeho sebevědomím pobouřen. Nařídil proto, aby ho bičovali. Potom byl bičován, až mu byla kůže roztrhaná na kost. V utrpení však mučedník načerpal novou sílu a s dvojnásobnou odvahou, znovu před soudem vyznal svoji křesťanskou víru.

Prokonzul proto nařídil rozpálit velkou pec a přidat do ní větve a koudel, aby oheň co nejvíce hořel a v Mokiovi vyvolal co největší strach. Tehdy Mokios předstíral, že se už vzdává, a souhlasil, že půjde do Dionýsovy svatyně.

Když tam však vstoupil, ozbrojen znamením Kříže, začal vzývat jméno Všemohoucího Ježíše Krista a modla v pohanském chrámu s třeskotem spadla na zem. Svatý mučedník byl okamžitě vhozen do pece spolu s dalšími třemi křesťany, přičemž tvář jednoho z nich zářila jasněji než slunce. Mokios prostřed plamenů zůstal nezraněn a oheň, který se od pece rozšířil dál, zahubil prokonzula a devět kněží Dionýsova chrámu. Z příkazu vládce Thalassia, byl poté Mokios uvržen do vězení.

O dvacet šest dní později, dorazil do Amfipolisu Maximinus, který zaujal Laodikijovo místo. Nechal si říci, co se stalo a poté, si dal zavolat Mokia. Křesťan se mu odmítl podřídit a ještě hlasitěji hlásal Kristovo vítězství nad modlami. Prohlásil, že raději tisíckrát zemře, než aby byl nevděčný vůči pravému Bohu a sklonil se před lidskými modlami. Maximinus přikázal, aby byl přivázán ke dvěma kolům, která při otáčení, začala jeho tělo trhat na kusy. Krev svatého mučedníka, hojně skrápěla zemi, on sám, však dál pěl chvály Bohu. V jednom okamžiku, se však kola mučicího stroje zlomila, a mučedník se znovu objevil u soudu, celý pokrytý krví, ale nezraněný.

O tři dny později, byl pak v amfiteátru vydán k roztrhání divokým zvířatům. Zvířata se mu však uchýlila k nohám a pokorně olizovala jeho rány. Dav z amfiteátru, plný obdivu z toho, co na vlastní oči spatřil, začal žádat, aby byl tento Kristův mučedník propuštěn. A Maximinus se musel podvolit vůli lidu.

Poslal proto Mokia do thráckého města Perinthus. Poté, co mučedníka, drželi osm dní ve vězení, nařídil prefekt Filippisius jeho převoz do města Byzantion².

V tomto, tehdy bezvýznamném městě, byl Mokios znovu předveden před soud, který ho odsoudil ke smrti. Svatý tento trest přivítal, vznášejíce přitom chvály k Bohu. Pána prosil o to, aby odpustil lidem, kteří jednali v nevědomosti, a modlil se o to, aby poznali Pravdu. Když mu byla mečem odseknuta hlava, byl slyšet z nebes hlas, který zdravil a vítal, tohoto statečného vojína, do zástupu svatých.

Biskupové, kteří se v těch místech nacházeli, pohřbili tělo mučedníka nedaleko od města. Později byl, na tom místě postaven velký chrám, zasvěcený svatému Mokiovi, který se stal jedním z nejznámějších ve městě, později byl vedle něj postaven monastýr.

____

¹ Velké pronásledování. Pronásledování křesťanů, které bylo započato za císaře Diokleciána (284 – 305) a pokračovalo za jeho nástupců až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.

² Byzantion. Město Byzantion, Βυζάντιον - Byzantium, původně antická osada, umístěná na Thráckém Bosporu, průlivu mezi Černým a Marmarským mořem. Byl založen již v VII. století před Kristem. Když se císař Konstantin I. Veliký, rozhodl vytvořit nové hlavní město východní části říše, vybral si k tomu toto strategické místo, kterým Byzantion vždy byl. Nejdříve bylo město pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a dne 11. května roku 330, bylo město vysvěceno a přejmenováno na Constantinopolis, podle Konstantina. Konstantinopol se tak vedle Říma stala druhým hlavním městem římské říše.