Životy Svatých

Svatý spravedlivý 

Filaret (Dobromil) Milosrdný († 792)

památka 1. / 14. prosince

Spravedlivý Filaret Milosrdný, syn rodičů Jiřího a Anny, byl vychován ve zbožnosti a bázni boží. Žil v VIII. století ve vesnici Amnia, v Paflagonii, v Malé Asii. Byl ženatý a jeho žena jménem Theoseba, pocházela z bohaté a urozené rodiny, měli tři děti, syna Jana a dcery Hypatii a Evanthii.

Filaret, byl bohatý a urozený velmož, ale bohatství mu nepřinášelo radost. Při vědomí toho, kolik lidí strádá nedostatkem a nouzí, si stále připomínal Spasitelova slova o posledním soudu a o nepatrných bratřích (Mat 25, 40), pamatoval na apoštolova slova, ve kterých je řečeno, že jsme si na svět nic nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést (1. Tim 6, 7). Na paměti měl také verše krále Davida, o odměně spravedlivého (Žalm 37, 25). Proto se vyznačoval mimořádnou laskavostí a soucitností k bližním, vstřícností k potřebám těch, na které už ostatní zapomněli. Spravedlivý Filaret, se v dobrém proslavil svou láskou k potřebným.

Stalo se, že v té době na Paflagonii zaútočili Arabové, zpustošili celou zemi a přitom vyplenili i majetek Filareta. Z jeho velkého majetku, mu zůstalo jen po dvou volech, jedné krávě, několik včelích úlů a jeho dům. Ale i to poslední co měl, co mu zůstalo, postupně porozdával chudým.

Trpělivé a pokorně pak snášel Spravedlivý Filaret výčitky své manželky i posměch svých dětí. Říkal jim: "Mám na tajných, vám neznámých místech, skryto takové bohatství a takové poklady, které, když dostanete, budete moci žít sto let bez práce a bez starostí."

A Pán, Filareta za jeho milosrdenství odměnil, když se stalo, že byla oddána poslední míra pšenice, co měl, jeho starý přítel, mu poslal čtyřiceti násobek. Když jednomu chudákovi, pak daroval teplé oblečení, vrátilo se pak Filaretovi i jeho bohatství a stalo se to následovně.

Toho času, hledala císařovna Irena Athénská (797-802), nevěstu pro svého syna, budoucího spoluvládce Konstantina VI. (771 – 797) a vyslala proto své vyslance po celé říši. Tito vyslanci, měli přijít i do vesnice ke spravedlivému Filaretovi. Když se to dozvěděl, velmi se tomu radoval, jen Theoseba byla z toho smutná, protože v domě nebylo vůbec žádného jídla a na nějaké důstojné pohoštění, tak nebylo možno ani pomyslet. Filaret se však o nic nestrachoval a jediné co své ženě nařídil, bylo to, aby dům důkladně uklidila.

Když se sousedé dozvěděli o návštěvě císařských vyslanců, přinesli k Filaretovi, pro jeho lásku a milosrdenství k nim, všeho potřebného dostatek, a tak přivítání i pohoštění císařských vyslanců bylo důstojné. Potom vyslanci vybrali Filaretovu vnučku Marii, k císařským námluvám spolu s dalšími deseti nejkrásnějšími dívkami. Nakonec však jeho vnučka ostatní dívky, předčila svou laskavostí a skromností. Stala se císařovnou a Filaret byl proto štědře odměněn.

S celou rodinou odešel do Konstantinopole, kde se roku 788 Marie a Konstantin vzali. Spravedlivý Filaret se usadil v paláci, avšak svůj život, i nadále žil v důsledném plnění křesťanských ctnostní, které zakládal na Božích přikázáních. Takto se Filaretovi, navrátila úcta i bohatství.

A stejně jako i dříve, tento svatý, který v upřímnosti svého srdce, zcela miloval, všechny potřebné a štědře jim rozdával milodary, i nadále sloužil těmto nepatrným bratřím, podle Evangelních přikázání, aby mohl vejít do věčného života (Mat 25, 46). Všichni, se v císařském městě podivovali jeho pokoře a říkali: "Vpravdě, je tento člověk, zcela člověkem Božím a pravý Kristův učedník."

Svým sluhům nařídil, aby dali udělat tři schránky a naplnili je, každou zvlášť, zlatými, stříbrnými a měděnými mincemi. Z první schránky, dostávali milodary ti, kdo neměli zhola nic, z druhé ti, kteří o své peníze nějak přišli a ze třetí pak ti, kteří lživými a falešnými způsoby, vždy prosili o peníze.

Tento blažený muž, který nepřijímal nikdy žádné pocty, v pokoře a se slitovností ke svým bližním, dostihl věku devadesáti let. Předvídaje blížící se konec svého života na zemi, odešel do Konstantinopolského monastýru Rodolphilion (Ροδοφύλιον), tam rozdal vše, co měl u sebe, k potřebám monastýru a pro chudé. Zavolal si k sobě příbuzné, poučil je o lásce k chudým, o nezištnosti o prostotě a slitovnosti, poté zesnul v pokoji. Pohřben byl v monastýru, do kterého před svým zesnutím přišel. 

Svatost spravedlivého Filareta, potvrdil zázrak, jasně zjevený po jeho zesnutí. Když totiž nesli tělo svatého na místo pohřbení, jeden člověk, který byl posedlý běsem, chytl se schrány s tělem a takto provázel pohřební průvod. Na hřbitově, se pak událo uzdravení tohoto posedlého, běs ho povalil na zem a sám z něj nakonec vyšel. Na místě pohřbení svatého, se pak udály i mnohé další zázraky a uzdravení.

Jeho žena Theoseba, po zesnutí svého muže, obnovovala monastýry a chrámy v Paflagonii, které byly předtím zničeny během útoků cizinců.