Životy Svatých

Svatá Eulálie z Méridy, 

panna a mučednice († 304)

památka 10. / 23. prosince

Panna a mučednice ctěná ve Španělsku, Africe, Itálii a Francii. Umučena byla za vlády císaře Diokleciána spolu se svatou Julií v Méridě ve Španělsku.

Když za císaře Diokleciána v letech 303 – 305, začalo pronásledování křesťanů¹, odvezli rodiče svatou Eulálii z města do vzdálené vesnice, protože ji znali jako horlivou obhájkyni Krista před urážkami nevěřících. Dívka však v noci tajně utekla a znovu se vrátila do Meridy.

Děvče, kterému nebylo ani 13 let, se nijak nebálo strádat pro Krista, přišla k soudu, kde byli souzeni věřící pro svou víru, a před soudem řekla: "Hledáte křesťany? Tak tady jsem!" Začala hned poukazovat na bezmocnost modly lživých bohů, která je jen dílem lidských rukou. Přede všemi pak vyznala, že je křesťanka a místodržícímu Daciánovi vyčetla, že se vysmívá Pravdě.

Dacián se jí nejprve snažil přimět slovy, aby se své víry raději vzdala, protože když bude i nadále trvat na svých slovech, čeká ji jen utrpení a po něm smrt. A aby svým slovům dodal váhy, přikázal přinést rozličné mučicí nástroje a dal je vystavit před zraky svaté panny.

Když se svatá dívka odmítala své víry vzdát, byla podrobena mučení, které jí však nijak neublížilo. Dacián, se potom zmučené Eulálie zeptal: "No tak, kde je tvůj Bůh, kterého vzýváš?" Mučednice mu na to odpověděla: "Je blízko mně, ale nečistota ti brání Boha vidět."

Daciána se však tato její slova, ani hrdinství mučednice nijak nedotkla. Byl i nadále věrný svému přesvědčení, Eulálii však navrhl, že se může smrti vyhnout tím, když přinese symbolicky oběť, která je povinná pro všechny: špičkou prstu se dotkne soli a kadidla. Eulálie to však odmítla, na chléb, který byl, připraven jako oběť plivla a Daciána udeřila.

Dacián pak vydal rozkaz, aby byla spálena v pekařské peci. Až poté svatá Eulálie zemřela a svou duši dala Pánu. Ti co tomu byli svědky, viděli duši mučednice, která opustila tělo dívky v podobě bílé holubice. Její spálené tělo, pak bylo vytaženo a ponecháno bez pohřbení. V tom okamžiku, však začal padat sníh, který zakryl tělo mučednice a neroztál ani v blízkosti ohně.

Křesťané pak s úctou pochovali ostatky svaté mučednice. Jakmile ustalo pronásledování křesťanů, byl v Méridě nad hrobem svaté panny vystavěn nádherný chrám.

První životopis svaté, zapsal ve verších osmdesát let po její mučednické smrti starokřesťanský básník Prudentius². O svaté Eulálii z Méridy a o zázracích, které se staly na její přímluvu, pak zapsali hodnověrná slova svt. Řehoř z Tours, svt. Venantius Fortunatus Pictavienský a svt. Isidor ze Sevilly.

__________________

 

 

¹ Velké pronásledování. Pronásledování křesťanů, které bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303 a pokračovalo jeho nástupci až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.

² Aurelius Prudentius Clemens (348 – okolo 410) byl křesťanský římský básník, právník a politik. Je považován za nejvýznamnějšího starokřesťanského básníka. O svaté Eulálii, se zmiňuje ve svém díle O věncích mučedníků (Peri stephanon).