Životy Svatých

Svt. Saturnin biskup z Toulouse († 257)

památka 29. listopadu / 12. prosince

Svým původem byl Řek a narodil se ve městě Patra. Byl jedním ze sedmi misionářů, které svt. Fabián, papež římský († 250) vyslal, aby šířili Kristovo Evangelium v Gálii. Kromě svt. Saturnina, to byli: svt. Gatián, který odešel do Tours, svt. Trofimus do Arelatu (Arles), svt. Paulus – Sergius do Narbornie, svt. Dionýsius (Diviš) do Lutetia (Paříže), svt. Austremon do Clermontu a svt. Marciál do Limoges. Když misionáři přišli do Arles, Saturnin se vydal do oblastí Languedoc a Gaskoňska (jihozápadní Francie) až nakonec došel k hranicím se Španělskem.

Po mnohých úspěších při šíření Slova Božího, stalo se, že musel čelit velké bezcitnosti a zlovůli pohanů v Carcassonne, kde byl uvězněn. Ale stejně, jako byl z vězení osvobozen andělem svatý apoštol Petr, takto stejně, byl osvobozen i Saturnin a mohl poté pokračovat na cestě šíření Kristova Evangelia do města Toulouse. Tam našel duše otevřenější k hledání pravdy a založil tam i chrám Boží. Uzdravoval nemocné i malomocné znamením kříže a ti kdo slyšeli jeho slova, byli poté naplnění nadějí a radostí poznáním víry v pravého Boha.

Na místě zanechal svatého Papuluse (památka 3. / 16. listopadu), aby pokračoval v započatém díle a sám se pak vypravil do Španělska, kde šířil Evangelium ve městech Pamplona a Toledo.

Poté co byl svatý Papulus v Toulouse umučen, svt. Saturnin se vrátil a zazářil tam velikou Boží milostí, že démoni opustili pohanský chrám a modly tak přestaly sloužit svým žrecům. Zůstaly němé, navzdory modlitbám pohanů i přinášeným obětem. Pohané, se kvůli tomu, na Saturnina velmi rozhněvali.

Jednou, když začali znovu jako oběť připravovat býka, procházel blízko svt. Saturnin, pohané ho poznali a začali na něj křičet: „Toto je nepřítel naší víry, ten nejpřednější z nové sekty, ten, kdo učí ničit naše chrámy, ten, kdo odsuzuje naše bohy a nazývá je démony. Právě on to je, kdo svou přítomností zapříčinil, že oněměli naši bohové. Pomstíme se mu za urážku, kterou nám způsobil, nám a našim bohům. Přimějeme ho, aby obětoval, aby usmířil bohy. Anebo ať zemře, aby pro ně byla alespoň jeho smrt příjemná!"

V tom okamžiku, všichni společníci světitele utekli, Saturnin však zůstal na místě a k pohanům promluvil: „Znám, jen Jednoho pravého Boha. Jak můžete po mě chtít, abych se bál vašich domnělých bohů, kteří se dle vašich slov, zalekli mě?" Tato jeho slova, dovedla pohanský dav k zuřivosti.

Popadli Saturnina, přivázali ho provazem za nohy k divokému býkovi, který měl být obětován. Ten poháněn bodci, se zuřivě vyřítil z pohanského chrámu. Hned na prvním schodišti, se svatému roztříštila hlava. Poté zvíře, které pokračovalo dál ve svém běhu ulicemi města, smýkalo tělem mučedníka, dokud se provazy nepřetrhly. Na tom místě, kde se tělo mučedníka na zemi zastavilo, byl později postaven chrám v čest svt. muč. Saturnina.

Nehledíce na nebezpečí, brzy na toto místo přišly, dvě prosté křesťanské ženy a světitelovo tělo uložili do dřevěné schrány a nedaleko odtud, ho i pohřbily.

Místo pohřbení světitele Saturnina z Toulouse, které po staletí navštěvovalo mnoho poutníků, bylo známé mnoha zázraky, které se na něm udály. Svaté ostatky svt. Saturnina, pohřbené křesťanskými ženami, byly v VI. století vzaty ze země a přeneseny k úctě všem, do chrámu svt. Saturnina v Toulouse.