čtvrtek 28. července 2011

Zesnutí Přesvaté Bohorodice
(památka dle církevního kalendáře 15. srpna/ to jest 28. srpna dle světského)

Hospodin, který na hoře Sinaj ustanovil v pátém přikázání: Cti otce svého i matku svou… (Exodus 20,12), ukázal svým vlastním příkladem, jak je třeba ctít své vlastní rodiče. Visíce v mukách na kříži, pamatoval na svou Matku, a ukázavší na apoštola Jana, řekl jí: Ženo, hle, tvůj syn! (Jan 19, 26) Poté řekl Janovi: Hle, tvá matka! (Jan 19, 27) Takto, když se postaral o svoji Matku, nakloniv hlavu, skonal. (Jan 19, 30)
Jan bydlel ve svém domě na Siónu v Jeruzalémě, ve kterém poté žila i Bohorodice až do konce svých pozemských dní. Svými modlitbami, dobrými radami, mírností a trpělivostí velmi mnoho pomáhala apoštolům svého Syna.
Nejvíce času do svého zesnutí trávila v Jeruzalémě, kde navštěvovala všechna ona čestná místa, která ji připomínala veliké události a veliké skutky jejího Syna. Zvláště často navštěvovala Golgotu, Betlém a Olivovou horu. Z jejích delších cest můžeme vzpomenout její návštěvu sv. Ignátije Bohonosce v Antiochii, návštěvu sv. Lazara Čtyřdenního, biskupa kyperského, návštěvu Svaté Hory Athos, které věnovala své požehnání a konečně i její pobyt v Efezu spolu se sv. Janem, což se dělo v době, kdy byly v Jeruzalémě pronásledováni křesťané.
Ve svém stáří se často modlila k Bohu na Olivové hoře, na místě Jeho slavného Nanebevstoupení. Jedenkráte, když se takto na Olivové hoře modlila a se slzami prosila svého Syna, aby ji vzal k sobě, zjevil se jí archanděl Gabriel a zvěstoval jí, že za tři dny v pokoji spočine; přitom jí Boží Anděl daroval palmovou větvičku, která potom byla nesena při jejím pohřebním průvodu. S velkou radostí se poté Přesv. Bohorodice vrátila do Janova domu na Siónu, s přáním, aby ještě jedenkrát ve svém životě mohla spatřit všechny Kristovy apoštoly. Pán jí splnil toto její přání a všichni apoštolové byli v jednom okamžiku zázračně přeneseni anděly na oblacích do Janova domu na Siónu. S velikou radostí pohlédla na všechny apoštoly, povzbudila je, udělila jim své rady a útěchu a poté v pokoji odevzdala svoji duši Bohu, bez bolesti, tělesné nemoci či jakékoli muky. Apoštolové poté vzali schránu s jejím tělem, z níž vycházela blahá vůně, a za doprovodu velkého množství křesťanů ji přenesli do Getsemanské zahrady, do hrobky jejích rodičů, svatých Jáchyma a Anny.
Před těmi, které ovládly zlé myšlenky, bylo její tělo z Boží prozřetelnosti skryto v oblaku. Nevěřící, kteří neměli v lásce už jejího Syna, zlostně pohlíželi i na apoštoly a snažili se nějakým způsobem znesvětit pohřeb Boží Matky. Jeden z nevěřících se rozhodl strčit do přečistého těla Bohorodice tak, aby upadlo, ale sotva se dotkl jejího lože, Boží anděl mu usekl ruce. V tom okamžiku tento zlý člověk pochopil, čeho strašného se dopustil, uvěřil v Krista, učinil pokání a s prosbou o odpuštění zvolal k Přesvaté Bohorodici, která mu poté obě ruce uzdravila. Při pohřbení těla Boží Matky se pak událo ještě mnoho dalších podivuhodných zázraků.
Apoštol Tomáš se k pohřbu Boží Matky opozdil. Stalo se tak ale proto, aby, z Boží prozřetelnosti, bylo znovu odkryto jedno další a přeslavné tajemství o Přesvaté Bohorodici. Třetího dne, když Tomáš dorazil do Getsemanské zahrady, přál si, aby mohl uctít a políbit tělo Nejsvětější a Přečisté Boží Matky. Když ale apoštolové hrob odkryli, našli v něm jen pláštěnici, tj. plátno, ve kterém byla Boží Matka uložena do hrobu, její tělo však v hrobu nebylo.
Ještě téhož večera se Bohorodice zjevila apoštolům, byvše doprovázená velkým množstvím andělů, a řekla jim: Radujte se! Já budu s vámi po všechny dny. I když Bohorodice opustila zemi tělesně, neopustila ji svojí milostí. Ze své výsosti shlíží na nás jako starostlivá a laskavá matka, plní naše dobrá přání, odvrací nás ode všeho hříchu, zastává se nás před spravedlivým Božím hněvem a svými modlitbami zbavuje naši duši jisté smrti.

pondělí 18. července 2011

Svatý mučedník Hyacint (Jakint)
(památka dle církevního kalendáře 3. července/ dle světského to je 16. července)

Mladík Hyacint, byl dvořanem na dvoru císaře Trajána (Marcus Ulpius Traianus - římský císař od roku 98 až do své smrti v roce 117)a byl tajným křesťanem. Jedenkráte, když císař Traján se svými dvořany, obřadně přinášel obětiny modlám, Hyacint jako jediný nechtěl zúčastnit tohoto krvavého obřadu. Byla na něj, proto ihned dána žaloba a byl hned předveden před soud a císaře. Císař mu začal radit, aby se odřekl Krista a přinesl oběť modlám. Hyacint však, ale zůstal tvrdý jako démant a císaři řekl: já jsem křesťan, uctívám Krista, Jemu se klaním a Jemu mohu přinést sebe sama za živou oběť. Zbitý, poplivaný, potrhaný od trnů, takto tento svatý mučedník, byl uvržen do vězeňské kopky. Z příkazu císaře mu nedávaly nic k jídlu, než jen to co bylo přinášeno za oběť modlám. Hyacint odmítal cokoli pozřít, odvracel se od přinášeného a po osmy dnech, zemřel ve vězení hladem. I viděli vězeňští strážci dva světlé anděly v jeho vězeňské kopce, jeden pokryl tělo mučedníka svým světlým a zářícím rouchem a druhý položil nádhernou korunu na jeho hlavu. Celé vězení se naplnilo jasem a nádhernou vůní. Čestně přijal strádání mladý Hyacint a věčnou slávou byl korunován roku 108.